Mrtvý muž (E09)

Blíži sa koniec a ide do tuhého. Mŕtvy policajt ako súčasť plánu na odstránenie Marvana, ktorý zazmätkuje a stáva sa štvanou zverou, doslova. Doteraz fantazijné stavy (poväčšinou ku koncu epizód), ktoré prepájali Marvana s rokom 2016, dospeli do štádia, keď otvorene hovorí, že je z budúcnosti. Pod vplyvom liekov sa jeho výjavy umocňujú a scéna s matkou na konci bola desivá. Na začiatku kompromitovaný, neskôr lovený, nakoniec porciovaný. Parádny záver epizódy. (27.02.2017)

Je Filip Marvan vážně policajt z budoucnosti? Nebo je to jen pako z roku 1982? Furt mi tam chybí nějaká přidaná hodnota, kterou by si sebou zákonitě musel přinést... A proč zpanikařil u toho zavražděnýho kolegy? Martin /Trojan/ už to tam přece tou Klementovou nábojnicí poladil..? A proč Klementa nenechal vykecat před tím mladým vojákem? Měl by svědka... A neměl by na něj kdo přivolat posily..? Není to úplně dobrý. Je to jen dobrý. (27.02.2017)

Nakolik zapeklité byly veškeré předchozí díly, tak gradující díl devátý ukazuje, že vše směřuje k celkem jasnému a strmému konci, který nejspíš bude jednoduší než veškeré zápletky, které byly předtím. Jediné, co snad v celém díle působí poněkud rozpačitě, je samotné loučení Filipa s Kristýnou. Je otázkou, kam vše dojde a jak moc je Kristýna důležitou spojnicí "s tou stejnou" z prvního dílu. Další otázkou je, v čem je pointa Filipovi noční můry, jestli jde jen o náhodnou sugesci z přílivu prášků, které mu dal doktor anebo, jestli celý "sen světa pod hlavou" neodráží něco, co se děje mimo Filipovu hlavu. Co když mu někdo ukládá o život a výslech StB s drogami jen není odrazem reálného světa (zda-li mu někdo nevpichuje injekci, která mu má zabránit v procitnutí)? Jedno je jisté - konec tohoto dílu je druhým gradujícím cliffhangerem celé série a jeho pochopení bude možné jen v napojení na díl desátý, poslední. Za mne má díl plné hodnocení. Bylo tu velké množství akce, několik dramatických kolizí, které byly více uvěřitelné a připomínali kombinaci všeho - brutality režimu období normalizace s příchutí padesátých let a zároveň výrazným psychodramatem. (27.02.2017)

"Proč se SNB přejmenovalo na DNA?" Tak to je jediné, co mě na této epizodě opravdu bavilo - výslechy za asistence pentotalu sodného. Když totiž začal Marvan blouznit o současnosti, tak se v tom nádherně ztratili estébáci i pan primář. To bylo fajn, ale jinak to bylo jenom o tom, jací byli soudruzi svině či jak mlátili podezřelé. To se sice dělo, což mohou potvrdit má záda, ale mám dobrou zprávu pro všechny, kteří s tím nemají osobní zkušenost - děje se to i v současnosti. Jinak jsem byl trošku zklamán z toho, že zmizel humor, který mě tak potěšil v minulé epizodě, ale to nemění nic na tom, že se těším na finále. Opovažte se mě zklamat, soudruzi. (28.02.2017)

Totalitní past Světa pod hlavou je těsně před sklapnutím Od prvních dílů, které místy budily rozpaky, mi seriál před očima vyzrál tak, že vyzrál i na mě. Příběh, jak je vyprávěn, vás konečně polapí a zprostředkovaně na sobě i vy zažijete totalitní moc. Předposledním dílem se základní teze, na níž Svět pod hlavou stojí, rozvinula do své nejhrůznější možné logické podoby a maximálně využila svůj ochromující potenciál a vliv, aby dala divákovi úplně pocítit, jak vypadá a co je totalita. Nikoli pouze totalita jako společenské zřízení, to by ještě totalita nebyla, ale totalita, která si systémově učiní absolutní nárok na vaše myšlení sebe sama, vašeho světa a vašeho sebeurčení. Ze seriálu se tím konečně stalo - alespoň právě pro teď - špičkově sklapnuté, pečlivě zrežírované dílo-past, které dovede zastavit srdce a rozběhnout mozek, ale také naopak. Nečekala jsem to a jsem upřímně nadšená. Chystali to pomalu a skoro nenápadně, ale mají mě přesně tam a přesně tehdy, kde a kdy mě chtěli těsně před koncem příběhu mít, přiznávám to, jsem jejich divák, vodí si mě - dovedu si teď představit i to, že postkomunistická budoucnost a naše přítomnost je jen fixní idea agenta Filipa Marvana, stejně jako všechny ostatní alternativně zlé konce, které se najednou děsivě a zcela racionálně nabízejí. Dovedu si představit i ty dobré, z nichž stejně nebude možné setřít pel nostalgie a nános prožité bolesti, takže přinejmenším nic laciného či plytkého tu nehrozí. Nemůžu se dočkat závěru a rozuzlení a jen si držím palce, aby bylo stejně překvapivé jako uspokojující. Šance je teď obrovská. *~ (01.03.2017)