1983 (E10)

"Je to sen? Je to skutečný?" - Nevím, protože když nedodržujete časovou smyčku, nikdo se v tom pak nevyzná. :) Marvan byl v minulosti a minulost velmi ovlivňoval, ale vlastně v ní nebyl, protože byl v kómatu. Postavy mluvily samy se sebou, Plachý pátral sám a převáděl přes hranice sám sebe, Marvanova matka pojmenovala syna po nikom. A tak můžu pokračovat, ale nebudu, protože jinak byl seriál kvalitní s výbornými hereckými výkony. Škoda, že už nebude dál pokračovat. (06.03.2017)

Úplně ten uspěchaný konec nenabyl má očekávání a jako úlet mi přišlo zapojení rodiny do svého osvobození z nemocnice za cenu překročení zákona ( to jako by šli sedět aniž by věděli smysl svého počínání?) , trochu jsem doufal, že minulost změní budoucnost pozitivněji a že nalezená nábojnice pošle za katr Klementa už v minulosti, ale budiž, nebudu hnidopich - jedná se o jeden z nejlepších a hlavně nejzajímavějších seriálů současnosti. (07.03.2017)

Tak to nakonec nebyl příběh Filipa Marvana, ale především Martina Plachého, který jsme těch deset dílů sledovali, protože Filip, jak se i dalo čekat, v žádné minulosti nepobýval. Na prvním a posledním dílu série si bylo možné všimnout, jak nevděčná je současnost. Stačí totiž pár uniforem, několik takřka muzejních vozů, socialistický šatník a všichni jsou spokojeni, jak ten seroš hezky šlape. Nostalgie (i ta temná) a návrat do minulých let přináší kouzlo, které je vděčné. O to nespravedlivěji pak vynikne hodnocení první epizody, která určitě nebyla horší než ta poslední. Ale chyběla jí jistá citová vazba, kterou si divák zatím stačil vybudovat. 3,5* (07.03.2017)

Na závěr seriálu jsem byla opravdu hodně zvědavá a mám obrovskou radost, že nezklamal. V něčem byl trochu předvídatelný, v něčem překvapil, ale ve finále byl ještě lepší, než jsem čekala, že bude. Neříkám, že bylo všechno úplně stoprocentní, ale i přesto jsem se závěrem spokojená. Svět pod hlavou je jeden z nejlepších Českých seriálů vůbec a velmi ráda se na něj podívám znovu. (06.03.2017)

Velice důstojné, elegantní a ve všech rozběhnutých liniích precizně dotažené zakončení s mnoha překvapeními. Vrchol může být v každém seriálu jen jeden, a jsem z té dramatické linky tady nadšená, že totiž byl přesně v bodě, kde to má největší účinek - na konci devátého dílu. Poslední díl byl uzavírací a hojivý, katarzní přesně tak, jak by měl být, a přitom potřebné rozuzlení a smíření proběhlo bez patosu, a dokonce i s grácií. *~ (10.03.2017)