Svět pod hlavou

Seriálový pilot je výborným štartom, ktorý sa ale nepotvrdzuje ďalším vývojom. Celkovú slabinu seriálu vidím v nerovnomerných častiach, niektoré sú špičkové (časť 4: Orchidea na smetisku je úplný vrchol), iné poslabšie. Podobne to platí aj o hereckých výkonoch. Kým Trojan hrá od začiatku ako o život, Bardos je priemerom a Neužila som si skutočne neužil. Mysteriózny námet ma veľmi nabudil, no dej sa vyvinie celkom inam, než by som si želal a čakal. (03.03.2017)

Smutná Dagmar je smutná. Čekala jsem, jak se autoři vypořádají s příběhem o ze zásady pasivním hrdinovi - nemůže nic dělat, protože je vyroben z mlhy. Bohužel se s tím nijak nevypořádali. Kromě povinných psycho scén a rutinního připomínání výchozí situace se propojení mezi minulostí a současností příliš netematizuje a tak nemám dojem, že by ten časový rámec byl vůbec potřeba. Hrdina si neprošel žádným očistcem, celou dobu dělá pochybná rozhodnutí a na konci není ani moudřejší, ani dospělejší. Alespoň z mého úhlu pohledu. A smutná jsem proto, že díly Smrt špiona a Rodinná záležitost mi přišly povedené. Žel, v kontextu velkého plánu nebo spíš absence velkého plánu zaniknou nad rozčílením z mdlého a nepropojeného vyústění. Přijde mi, že bylo mnoho prostředků vyčerpáno na to, aby to vypadalo přesně jako osmdesátá léta, a příliš málo na plán, o čem to má vlastně být. (07.03.2017)

Česká televize neměla od dob "Případů 1. oddělení" lepší seriálové pondělky. Několik dílů mi trvalo, než jsem si zvykla na psychedelické výlety hlavního hrdiny, ale postupem času se mi příběh Filipa Marvana víc a víc zarýval pod kůži, a to hlavně díky skvělému vykreslení osmdesátkové atmosféry a poměrů mezi všemi těmi soudruhy. A Trojanův Plachý největší hvězdou seriálu. (11.03.2017)

Jsem někde na pomezí 3 a 4, někde kolem 70 %. Je tu spousta věcí, které mi přijdou super, jako třeba samotná cesta do prostředku normalizační éry s celou její nablblostí, předstíráním víry v socialismus, prospěchářstvím, mizernou hudbou (která obvykle v seriálu nesedí, protože vznikla až později - třeba Kristinka iba spí je z roku 1984) a krátkejma tlustejma kravatama. Horší je, že chování postav působí, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli točí mysteriózní film, krimi nebo crazy komedii. A dost často jsou takhle nevyvážené i jednotlivé epizody. Mnohdy nedává logicky smyl ani chování postav a vlastně i celé společnosti (vyšetřování špionáže). Ta nevyváženost je vlastně typická vlastnost i pro herce, kdy někteří nefungují vůbec a jiní zase skvěle. Taky tu chybí aspoň jediná slušně zahraná ženská postava a nějak koherentní závěr. Ale abych nebyl krutý, je to jeden z nejlepších seriálů, jaký ČT za poslední roky natočila (nejvýš pořád u mne zůstává "I ve smrti sami"). (20.09.2019)

Svět pod hlavou jsem zaznamenal čirou náhodou, když jsem si omylem nahrál druhou epizodu. Jsem tady v pozici kolemjdoucího, který pochytí část náhodně odposlouchaného hovoru a na jeho základě si otipuje diskutující. Takový "assessment" může být pochopitelně zavádějící a nespravedlivý, nicméně uplatňujeme ho v životě často a pomáhá nám vystříhat se zbytečných zklamání a ztrát času. Zajímalo by mě, jestli podíl Ondřeje Štindla na scénáři je dominantní, protože jinak si s ním, resp. s jeho publicistikou, velice dobře rozumím a jeho filmové kritiky mě oslovují. Tady jsem byl ale víc než na rozpacích. Vlastně mám i zásadní problém s tím, jaký žánr seriálu přiřadit. Nejvíc ze všeho mi to totiž přišlo jako parodie nikoliv snad života v Československu 80. let, ale spíš zkreslených představ, které dnešní generace o životě v něm a fungování jeho systému má. Jenže záměr byl evidentně jiný. Zkrátka se to nějak tvůrcům vymklo z rukou. Postavy na mě působily jako karikatury, vůbec jsem měl pocit, že se nepohybuju na půdě psychologického dramatu, ale nějaké sofistikované komedie. Ovšem zahrané jenom velmi nedbale a navíc - jakkoliv mysteriózní žánr jsem jasně identifikoval, právě mysteriózní linie mi přišla absolutně nezvládnutá. On totiž mysteriózní žánr je jeden z nejtěžších a chce to vážit na lékárnických vahách, kde ubrat a naopak přibrat, aby do sebe kolečka zapadla a výsledek stál za to. (04.02.2017)