Svět pod hlavou

Je mi úplně jedno, že to není původní český seriál, protože to je především skvělý seriál, jehož každý díl mě velice bavil a přímo natěšil na ten další. Svět pod hlavou je výborně napsán, zahrán i natočen, od prvního dílu je to navíc všemi mastmi mazané (což bohužel řadě nepřemýšlejících diváků nedošlo, a tak si prostě zanadávali a dál se nedívali), nikdy nechtěně směšné a častokrát velmi napínavé. Drama se tu přirozeně mísí s humorem, kriminálka s tajemnem... Na rozdíl od jiných seriálů jsem ani jednou neměl pocit, že se právě něco děje jen proto, aby se zkrátka natáhl čas a aby se díky tomu natočila další epizoda. Nic nebylo navíc. A závěr byl tak skvělý, že bych si Svět pod hlavou nejraději hned pustil znovu. (06.03.2017)

Kdo u seriálu vydržel, neprohloupil. Naprostá lahůdka českých vod se skvělým obsazením a výborným příběhem. Plný počet zatím nedávám, vše rozhodne závěrečné rozuzlení, ale většina dílů je lahodných i samostatně. Tleskám. A hřeje mě pocit, že i mezi šmejdy se občas najde výjimka, co se nebojí hledat pravdu (Trojan). EDIT: Plný počet byl skoro dosažen. Rychlé uzavření seriálu nebylo úplně nutné. Ale některé prvky propojení minulosti a současnosti stojí za obdiv. Paráda. (22.02.2017)

Nestává se často, aby remake nějakého filmu/seriálu byl kvalitativně lepší než původní předloha, aby převzatý nepůvodní formát byl posunut k něčemu hlubšímu, zásadnějšímu, ovšem v tomto případě se taková výjimka stala - motiv cestování v čase a mysteriózní linie z původního britského seriálu nabyla hloubky naší temnou socialistickou minulostí a návratem hlavního hrdiny do všeho toho normalizačního marasmu a šedi. Svět pod hlavou není pouhé slepé napodobování současných trendů, ale pokus o vypořádání se s vlastní temnou minulostí! Výborná hutná atmosféra, dobře vykreslené postavy, skvělé herecké výkony, postupně temnější a temnější ladění, antiVyprávěj, ten totalitní hnus z toho doslova sálá... Víc takových projektů, které naruší naši plíživě nastupující národní autosugesci projektovanou rastrem falešné (či cílené?) ostalgie! Socialismus vypadal přesně takhle...přesně takhle jsem ten normalizační hnus a šeď tehdy vnímal...to bolševický panoptikum...svět fízlů, bafuňářů, Šejbičů, veksláků, kovaných bolševiků, soudruhů, domovních důvěrníků, milicionářů, lampasáků, stbáků, pomocníků SNB i esenbáků - zelených strašidel... (07.03.2017)

Těsně před koncem, po devátém dílu, mi dává smysl sem napsat. Totalitní past Světa pod hlavou je před sklapnutím Od prvních dílů, které místy budily rozpaky, mi seriál před očima vyzrál tak, že vyzrál i na mě. Okamžiky, kdy mi připadalo, že se příliš uměle tlačí na atmosféru nebo hledá prostor, kam umístit nezbytnou hlášku, jsou zapomenuty, respektive je to tak, že i atmosféru se podařilo vybudovat, konstituční prvky si s divákem dohodnout, vpravit mu rozmezí normality, v níž se pohybujeme, a nechat ho přivyknout. Estetika je akceptovaná. Logika je však nevývratná od samého počátku, sbírá se a zhodnocuje všechno založené a vývoj spěje samospádem ke smrtícímu úderu. Příběh, jak je vyprávěn, vás konečně polapí a zprostředkovaně na sobě i vy zažijete totalitní moc. Předposledním dílem se základní teze, na níž Svět pod hlavou stojí, rozvinula do své nejhrůznější možné logické podoby a maximálně využila svůj ochromující potenciál a vliv, aby dala divákovi úplně pocítit, jak vypadá a co je totalita. Nikoli pouze totalita jako společenské zřízení, to by ještě totalita nebyla, ale totalita, která si systémově učiní absolutní nárok na vaše myšlení sebe sama, vašeho světa a vašeho sebeurčení. Ze seriálu se tím konečně stalo - alespoň právě pro teď - špičkově sklapnuté, důsledně zrežírované dílo-past, které dovede zastavit srdce a rozběhnout mozek, ale také naopak. Nečekala jsem to a jsem upřímně nadšená. Chystali to pomalu a skoro nenápadně, ale mají mě přesně tam a přesně tehdy, kde a kdy mě chtěli těsně před koncem příběhu mít, přiznávám to, jsem jejich divák, vodí si mě - dovedu si teď představit i to, že postkomunistická budoucnost a naše přítomnost je jen fixní idea agenta Filipa Marvana, stejně jako všechny ostatní alternativně zlé konce, které se najednou děsivě a zcela racionálně nabízejí. Dovedu si představit i ty dobré, z nichž stejně nebude možné setřít pel nostalgie a nános prožité bolesti, takže přinejmenším nic laciného či plytkého tu nehrozí. Nemůžu se dočkat závěru a rozuzlení a jen si držím palce, aby bylo stejně překvapivé jako uspokojující. Šance je teď obrovská. *** Zvláštní poznámkou oceňuji, jak se jim podařilo, aby se v jednotlivých dílech vedle Případů majora Zemana odrazil a v novém světle zreflektoval a připomněl i žánr české normalizační televizní kriminálky, sám o sobě děsivý kombinací moralizační tendenčnosti a záměrně vyvolávané hrůzy z existenciální nahoty a civilnosti brutální smrti a vraždění zbavených patosu i jakéhokoli vyššího smyslu (Smrt stopařek, Na kolejích čeká vrah, Vrah skrývá tvář atd.), ať už v dílech o uprchlém bláznovi, který se mstí systému, v případu Orchideje na smetišti nebo paní Martičky, až po vraždu kolegy a pokusy o útěk přes hranice. *~ (02.03.2017)

Česká televize neměla od dob "Případů 1. oddělení" lepší seriálové pondělky. Několik dílů mi trvalo, než jsem si zvykla na psychedelické výlety hlavního hrdiny, ale postupem času se mi příběh Filipa Marvana víc a víc zarýval pod kůži, a to hlavně díky skvělému vykreslení osmdesátkové atmosféry a poměrů mezi všemi těmi soudruhy. A Trojanův Plachý největší hvězdou seriálu. (11.03.2017)