Čtyři pírka: Zkouška cti

Som rád, že ma nepriaznivé hodnotenia a komentáre neodradili pozrieť si tento film. Už sa mi vyslovene žiadalo pozrieť si iný, než klasický vojnový film. A zakomponovaním troška romantiky som sa ho aj dočkal. Príbeh je síce zdanlivo naivný, no zvládnutie bojových ale hlavne púštnych scén sa nie vždy podarí tak dobre. Byť to trošku kratšie a pridať štipku svižnosti hlavne v scénach 'doma', určite by boli hodnotenia priaznivejšie. 70%. (13.05.2007)

Ten, kdo srovnává Čtyři pírka s Lawrencem z Arábie Leanův velkofilm buď nikdy neviděl nebo se při jeho sledování pořádně zkouřil. Kamera je opravdu strašná, chybí ji barvy i cit pro zajímavé kompozice. Kapur neví kudy kam a zoufale se topí v nefunkčních zpomalených záběrech. Nebýt výborných herců tak jdu ještě níž. (22.10.2003)

Vzepření se vojenské cti a válce nenajde právě pochopení. U nadřízeného, kolegů. Snoubenky. Všichni jej mají za zbabělce. Heath Ledger jako citlivý vnímavý poručík dostane po své rezignaci čtyři pírka, výraz pohrdání za domnělou zbabělost. Je těžké být synem generála a muset jít v jeho šlépějích. „Nechci jít kvůli někomu nebo něčemu bojovat.“ „Teď vím, že jsi zbabělec.“ „Otče, můžeme si promluvit?“ „Já už tě neznám.“ Typická hrdost, nadřazenost, tradice nad city. Válka v Súdánu. Mně ji zastiňoval pohled na Afriku. Poušť je nádherná, tajemná. Barevná, vrstevnatá. Duny mají svá tajemství, hru světel a stínů. Kdo jednou viděl Saharu musí ji milovat do konce života. Tedy jako zhýčkaný turista, to připouštím. Ale fascinuje mne stále víc a víc. Ale zpět k pírkům. Ledger v turbanu fakt k nepoznání. A já si od začátku říkala, proč je tmavovlasý – musel zapadnout mezi místní. Kamarádství má různou podobu, třeba zájem o bývalou snoubenku. Stejně tak strach má mnoho tváří. Pírka podobně jako většina válečných filmů jen ukazují zbytečné masakry, mocenské boje ve jménu něčeho, co po letech vlastně ztratilo smysl. Jen čest, poctivost, statečnost, ty zůstávají. Při největším masakru paradoxně nejromantičtější hudba. No, není divu, James Horner. Některá přátelství jsou ovšem ocelová. Nejen stará, ale i nová, a na barvě pleti přitom opravdu nezáleží. Poslední minuty v poušti bezeslovné a působivé. Poslední – či lépe první- minuty v Anglii příliš sentimentální. Ale jinak to asi být nemohlo. (27.04.2009)

Ano, ta základní zápletka snad nepůsobí zcela pravděpodobně (ale možná jen nám a dnes), ale jinak je to krásný, dobrodružný snímek, odkazující na klasiku jako Chartům atd. Jinak jsou zde nádherné přírodní záběry, zdařilé bojové scény, barvité kostýmy. Já jsem rád, když vidím takový "klasický" příběh, který by mohl napsat i Rudyard Kipling. Po opětovném shlédnutí jsem přidal *. (14.08.2010)

Britský režisér indického původu (začínal v Bollywoodu) své režijní kvality přesvědčivě demonstroval již historickou Královnou Alžbětou, a aniž bych převypravoval děj, vše se točí (jak zní název) kolem tradičního symbolu zbabělosti. Přibral australskou hvězdu Heathe Ledgera, vycházejícího Rickyho Fittse z Americké krásy (Wes Bentley) a povinný ženský element, neústupně patriotistickou Kate Hudson (oscarová nominace za Na pokraji slávy). Úvodní zauzlení nepřináší zhola nic, ani napětí, ani sympatie, divák nemá absolutně šanci získat si motivacemi alespoň jednoho z ústředního tria. Chybu na svých bedrech pravděpodobně nenese režisér Kapur, ale producenti, kteří osekali rozsáhlé, zajímavé téma a smrskli jeho úsilí do o něco delší dvouhodinové stopáže. Kostýmní drama totiž mělo četné ambice, rozmáchlé pouštní bitvy mají svoji poetiku a nejsou prostým masakrem řvoucích mas á la ryze řemeslný Patriot Rolanda Emmericha. Nakonec si tak divák musí vystačit „jen“ (vedle hudby Jamese Hornera) s neomylným kameramanem Robertem Richardsonem, před kterým musím (a to velice rád) opět smeknout. Poušť nasnímal jako jeden neklidný obraz a například vedle Oscarů za JFK a Letce se na něj snáší další uznání. Leckterý jeho záběr dychtí nápadem, originalitou, používá ostrý kontrast, a především jeho zásluhou je film nadprůměrným dobrodružstvím. (08.01.2006)