Krátký film o lásce

Dříve než se my, původně slušní a citliví hoši, proměníme v sarkastické plemenné hřebce, tak si musíme prožít tu nejhorší zkušenost v životě - první jednostrannou lásku. Neomylně přitom Amorovým šípem míjíme nepříliš chytře vybrané srdce, bez základních loveckých dovedností netakticky nabízíme upřímnost a za tu jsme hbitě potrestáni. A asi proto, že Kieslowski točil film v době, kdy se mi plašily hormony a v panelové chloubě moderní výstavby, kde k jejich plašení docházelo, tak se mi to i dost líbilo. (04.11.2011)

Ač mě to trochu překvapuje, emocí se na mě z tohoto filmu vyvalila hromada a ještě víc jich to ve mě zanechalo. Rozjezd je pozvolný a druhá polovina filmu je tak nabitá příběhem, že jsem se ani na vteřinku nenudila. Na tenhle snímek bych se ráda podívala i s delší stopáží, protože by jistě měl co nabídnout, i kdyby k němu autor přidal dalších třicet minut. Ani zdaleka nevyčerpal všechno, co mu tohle téma nabídlo, což je trochu škoda. I přesto se ale Kieślowskimu tenhle počin povedl a já hltala každou sekundu a čekala, co se stane. Krása! (22.01.2016)

Oprvadu nevím, jak se s tímto filmem (a několika dalšími) popasovat v komentáři - zasloužil by si nějakou esej nebo studii, na což jsem prostě "malý pívo". Takže jen několik z kontextu vytržených postřehů: hrdý zástupce "polského rozměru" ve filmu, hodnotný snímek zasluhující plnou pozornost (ne doma v posteli, ale v kině, ve filmovém klubu, prostě na plátně), dotýkající se příběh, občasné jemné humorné scény podporují dramatičnost děje. Zbytečně brečet nad rozlitým mlékem. (27.02.2012)

Krátký film o lásce je skutečně tak krátký, že téměř skončí dříve než začne. Především je však polský, a proto jsem se jistým předsudkům nevyvaroval. Herecky skutečně nebylo o co stát. Příběh je ubohý a emocí by se ve mně člověk nedovolal. Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na Alfredovo Okno do dvora, které mělo vše, co tomuhle snímku chybí. Nedostatky bych rozhodně nepřipisoval pouze polské zemi původu.Jak kdyby nestačilo, že je tento film krátký a polský. Navíc je i naprosto obyčejný. Obyčejný je takovým způsobem, že si troufám tvrdit, že by ho spáchala i parta Rumunů s vypůjčenou kamerou polské značky. Museli by ovšem film spáchat na polském sídlišti, protože tam lidé údajně mají velká okna a žádné žaluzie. Znovu bych film ani přes krátkou stopáž vidět nechtěl. Nemá totiž co nabídnout. Lepší 1*. (03.02.2013)

Krátký film o lásce má podobné pozadí jako Krátký film o zabíjení. Pořád jsme v tom stejném depresivní socialistickém polsku, kde vládne zejména šedá. Teplé a veselé barvy zde skoro nenajdete. Ono se není ani čemu divit, ten film totiž není moc veselý. Spíš naopak, je smutný, ale narozdíl od "Zabíjení" skýtá v sobě tolik naděje. Naděje na happy end, na změnu života a hlavně na lásku. Sice se zde jedná o lásku, tak trochu postavenou na hlavu, ale pořád je její podstata stejná. Láska nenaplněná, toužebná, hravá, despotická, obsesivní, mateřská anebo ryzí a čistá. To vše se vešlo do jednoho špinavého sídliště kdesi v Polsku. Stejně jako Zabíjení otřáslo mou dušičkou, to samé se povedlo i tomuto filmíku, ovšem zde zcela v pozitivním slova smyslu. (24.01.2007)