Krátký film o zabíjení

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

V názve to má "krátky", avšak ako krátky mi tento film zďaleka nepripadá. Prvú tretinu (+/-) som prenudila. Ono sa to potom nakopne, resp. príhodnejšie by bolo ono ma to potom nakopne a..... začína ma interesovať: môže alebo nemôže náš divný hrdina za svoj pozoruhodný výraz čistého sociopata- len zavrieť do skúmavky, označiť nálepkou "100 % sociopat" a nechať kolovať na laborkách z bioly-??? Na toto Kieslowski nanešťastie neodpovedá, a tak sa budeme len domnievať. Ale potom ma tiež interesuje, prečo sa náš "čistý sociopat" fláka ako posledný na Mesiaci po beznádejných, chladných uliciach, prečo radšej nečuší a nemračí sa na svet niekde pri lacnom pive s nejakým ďalším z druhu? A na to už odpoveď dostaneme. Prostú odpoveď. Prosté príbehy nepotrebujú zložité odpovede. To je ok. Štýl tohto filmu mi nevyhovuje. Z nejakých príčin. To už nie je ok. Popravde, nemám šajnu z akých, pred chvíľou som tomu venovala minútu, ale poviem vám, plodná zrovna nebola. Je to dráma a psycho na vážnu nôtu, ale k zásadným myšlienkam ma to nevyprovokovalo. Niečo neklape, tak to nemá byť. Hudba pravdaže za 5*. Tento film nie je nič len film. A ani krátky nie je (!) (05.09.2008)

Kieslowski nakrútil síce krátky, ale mimoriadne pútavý film na tému zločinu a trestu. Na začiatku sa stretávame s citovo úplne vyprahnutým jednoduchým mladíkom, sympatie nevzbudzujúcim taxikárom a profesionálne neukotveným advokátom, ktorých osudy sa zakrátko pretnú. Hudba, kamera a bezútešné socialistické exteriéry výborne navodzujú atmosféru napätého očakávania. Keďže ide o zločin a trest a nie o klasické krimi, celá pasáž pátrania a usvedčovania je síce netradične, ale odôvodnene vypustená. Pasáž o treste už nesie znaky Kieslowského postoja k absolútnemu trestu. Divák odchovaný americkými filmami z prostredia väzníc musí doširoka otvárať oči nad amatérskou popravou na poľský spôsob. Jej účelom je iba získať ďalších prívržencov na stranu doživotného zaopatrenia vrahov. Pseudohumanisti pištiaci po zrušení trestu smrti alebo aspoň zabezpečení bezbolestnosti pre popravovaných zrejme trpia demenciou Alzheimerovského typu, pretože pár minút po dokonanej brutálnej vražde sú schopní posudzovať štátne zabíjanie izolovane od dôvodov, ktoré štátny aparát pre takéto naloženie s vrahom mal. Ale napriek mojim výhradám k odmietačom trestu smrti ide o mimoriadny, dobre vystavaný film, ktorý úspornými prostriedkami dokáže navodiť úžasnú atmosféru. (13.11.2013)

Již první záběry s jemným zeleným filtrem na mrtvou krysu a oběšenou kočku za zvuků nervy drásající hudby předznamenávají velice silný, sugestivní zážitek. Temná atmosféra socialistického Polska diváka bez milosti vtáhne do filmu a nepustí ho, dokud se nespustí titulky a romantická hudba, která působí uklidňujícím dojmem po "krutém" příběhu. (15.02.2006)

Krátký film o zabíjení vznikl v souvislosti s Kieslowskeho televizní sérií Dekalog, jejíž hlavním tématem je deset božích přikázání. Film podle přikázání „nezabiješ“ ale šel upravený i do klasické kinodistribuce a musím říct, že mě doslova odrovnal. Tvůrci od začátku budují neuvěřitelně tísnivou atmosféru. Té dosahují sugestivní orchestrální hudbou, snímáním postav z nepříjemné blízkosti a hlavně pomocí zeleného barevného filtru. Obraz je po celou dobu temný, zelený a v kontrastu s tímto laděním se v mizanscéně objevují různé červené předměty (auta, oblečení a různé další detaily). První polovina filmu vrcholí vraždou, načež nás syžet přesune o rok dopředu k odsouzení viníka a jeho čekání na trest smrti. Dokonce i jeho vykonání je ve filmu zobrazeno extrémně naturalisticky. Kieslowski tak poměrně přímočarým způsobem demonstruje, že po vraždě musí následovat trest a celou situaci ještě rozšířil o postavu čerstvě odabsolvovaného právníka, kterého po smrti svého klienta trápí svědomí. (20.02.2012)