Krátký film o zabíjení

Na film jsem koukal v neděli večer...Totální imbecilita:-) Depresivní nálada na mne při závěrečných titulcích dopadla silou asijského tsunami;-) Film je bezesporu kontroverzní, režisér a scénárista v jedné osobě řeší, zda je oprávněné vraždit z pozice vyšší morálky. Tedy zda je etické, aby společnost měla právo trestat vraždu vraždou. Na můj vkus je autor k osobě vraha až moc vstřícný...Ve snaze co nejvíc obhájit hl. ideu filmu. Vraha rozebírá a dává mu příběhem "s loukou" jisté alibi...S tím se já ale nemohu ztotožnit, nesouhlasím s takovým přístupem. O dost více se mi líbí vykreslení postavy advokáta, který se lidsky smiřuje se svým údělem v společnosti. Obtížně se vyrovnává s osudem klienta, jelikož se cítí součástí systému, který mladého vraha posílá na smrt. Pocity viny, pocity zmaru umocněné silným náboženským vlivem, který na věřící a polskou společnost klade nároky. Nároky, které se se zákonným trestem smrti naprosto neslučují. Mimořádně zajímavý silný film...Mistrně natočený, používající pro vytvoření specifické atmosféry speciální čočky a barevné filtry + přechody. 90% EDIT: Po druhém shlédnutí a shlédnutí "konkurence" Dva muži ve městě smekám před Kieslowským klobouk a zvedám na 5 hvězd. (15.10.2007)

Zatímco u krátkého filmu o lásce jsem oproti Dekalogu zvýšil, v něm přidané scény doplňovaly děj a rozšiřovaly motivy, tentokrát naopak snížím. V hodinové verzi bylo řečeno vše a dvacet minut navíc tu jen rozmělňuje silné myšlenky a emoce. Celý námět navíc stojí lépe jako díl skládačky než samostatný film. Kdybych neviděl Dekalog, možná bych šel opět do plného počtu, ale čas nevrátím. (17.10.2013)

Od začiatku som vedel že to nebude len tak obyčajný film o zabíjaní, pretože záber na mŕtve zvieratá o niečom svedčí. Dačo mi ale vravelo že mačky hrajú v tomto filme nejakú úlohu. Na začiatku je obesená mačka, Vrah je obesený a vrahová obeť hovorí nemám rád mačky pretože sa im nedá veriť. Zatiaľ čo samotná vražda je pekne dlhá a krutá rozhodne nie je tak pôsobivá ako ako obesenie vraha, pri ktorom a tak isto aj pri jeho spovedi ma striaslo. Príbeh je akoby rozdelený na dve časti- v prvej je použití zvláštny kamerový filter, ktorý neukazuje celý obraz a jediné čo nám ukazuje sú hlavný hrdinovia. Veľmi dobrá je postava Piotra, ktorý obhajuje vraha a nemôže s tým nič robiť a keď sa mu potom vrah spovedá a on povie stráži nikdy nepoviem "už" tak je to pekne silný moment, ktorý vás zarazí do kresla. Prospieva mu krátka stopáž a dokonalý scenár, ktorý nám načrtne nejakú vec na začiatku " viete sadiť stromčeky?" a pri spovedi sa k tomu vráti a je to 100- krát silnejšie a vy viete že to malo zmysel - " Maryša mala strašne rada stromy, preto sme ju pri stromoch pochovali" Užasný, depresívny a aj napriek brutálnosti- keď vraha obesia a on sa poserie tak je to naozaj sila - je úprimný a svojim spôsobom aj krásny (03.03.2008)

Nijaké prihrievanie si polievočky, ale vážené spodobovanie ala Dostojevsky ("Zločin a trest") rozkrojené na dva rovnako mraziace kusy. Prvý, takzvaný "Introduce and murder" v ktorom sa na ohavných, zašlých a začmudených uliciach socialistického Poľska ukazuje trojica (zatiaľ navzájom nepoznaných) aktérov (labilný dvadsaťročný mladík, ambiciózny advokát a čudácky taxikár). Úvodné oboznámenie ústi k hrozivému prelnutiu ciest vraha a obete, kde sekeru nahradzuje kameň. Druhý, súmerne s prológom bezchrbtový úsek laicky nazývam "judgment." Ten má takisto surovú až kremačnú podobu (šibenica, telové tekutiny), lenže sa nepácha, ale trestá. Alebo oboje? Dilema, ktorá aj napriek svojej nejednoznačnosti je zakotvená v Ústave nejedného územného celku. Praví sa, "od doby Kaina žiadny trest nenapravil a neodstrašil svet pred páchaním trestných činov." S tým sympatizujem, avšak aké rozpätie majú medze únosnosti pardónov pre narušených alebo chladnokrvných zabijakov? Bojím sa toho, že všetkým tým, ktorým automatické vetovanie "kresla" pripadá správne, uniká význam povážlivých slov "účelne odňať právo žiť." Pojem hodný úvodzoviek a dlhých debát, ktoré žiaľ vedie len málokto. Krzysztof Kieslowski na chúlostivú tému neodpovedá, práve naopak sa opytuje, stavia mramorový monument stojaci v mene práva/nepráva, bez finančného zázemia, bez slobody a bez akejkoľvek pomoci módnych relativít. (27.04.2010)

Zdrcující, uhrančivý a hlavně autentický drama vyždímaný do poslední kapky. Dodnes si nevzpomínám na chladnější odrovnání diváka před plátnem v tomhle námětu. Vražda patří bezpochyby k té nejrealističtější podobě, kterou jsem viděl (podobný zážitek jsem pociťoval u Alshaibiho). Kieślowski chladné. Ostré jako žiletka. (24.07.2015)