Krátký film o zabíjení

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

Kdysi nám kus tohoto filmu pustila učitelka na střední škole při hodině Občanské výchovy. Netušila o co jde a po scéně vraždy film vypnula, protože očekávala, že půjde o snímek s tématikou práva. Nemýlila se, což můžu dosvědčit, když jsem toto drama viděl dnes celé. Ovšem rozhodně nejde o film pro široké masy. Krátký film o zabíjení je jak již název napovídá, přímočarý, nepříjemný krimi o člověku, který chce zapůsobit na svou dívku novým autem, a tak se rozhodne spáchat vraždu. V polovině se pak snímek střihem přesune o několik měsíců kupředu, abychom rovnou bez otálení byli svědky trestu. Krysztof Kieślowski má cit pro drama a budování atmosféry. Tomu skvěle pomáhá i kamera Slawomira Idziaka a špinavé kulisy neudržovaného komunistického města. Dokonce i herci vypadají zmořeně, odpudivě, a přesto své úlohy zvládají výborně. Rozhodně kvalitní evropský film, který ale ocení jen artovější jedinci či skuteční milovníci světové kinematografie a hlavně dramatického žánru bez akce ale s důrazem na naturalismus. 80% (18.04.2020)

Tak k tomuhle filmu mám hodně málo co vytknout. Není to proto, že by byl skvěle natočený a naprosto jedinečný, ale myšlenkově se jedná o velmi silný snímek, který vás donutí přemýšlet. Navíc je opravdu dobře natočen v tom, jak jsou scény rozvrhnuty a jak je to celkově zvládnuto - zabíjení ve všech jeho podobách vám tady hne žaludkem, a to to není nijak explicitní. (17.12.2015)

Zločin a trest tentokráte trochu jinak, v polském ( Kieslowskiho ) provedení. I bez zbytečných „ rozmáchlých gest „ se dá dosáhnout působivého výsledku. Krátký (možná ), o to více sugestivní zážitek. Přiznávám, že u Kieslowskiho děl se mi vždy těžce píše komentář. V 95% ostatních případů s tím nemám absolutně žádný problém, slova plynou sama. U něj ( včetně tohoto případu ) je jen těžko hledám, v kontextu netradičního zážitku, který člověk ( divák ) při sledování jeho snímků zažívá. Kieslowski vypráví obyčejné příběhy (osudy) lidí, vskutku neobyčejným stylem. ( Nebo je tomu naopak? ). Je to i případ tohoto snímku. V ten samý den, kdy mladý Piotr úspěšně skládá právnickou obhajobu a „ slaví „ s přítelkyní v kavárně, ve stejnou chvíli ( jen o pár stolů vedle ) se připravuje mladý Jacek k vraždě taxikáře. Následně se Piotr ujímá svého prvního případu a to sice obhajoby Jaceka, který je následně odsouzen k trestu smrti oběšením. Kieslowski tentokrát se silnou podporou kameramana S. Idziaka a minimalistickým hudebním doprovodem jeho dvorního skladatele Z. Preisnera dosahuje vskutku působivého výsledku. Přičemž nejpůsobivějšími momenty bezesporu jsou samotná vražda taxikáře a konečná poprava. K umocnění zážitku tentokráte Kieslowski vynechává veškerou hudbu a člověku téměř tuhne krev v žilách. Režisér vždy dával před přemírou dialogů přednost obrazovému vyprávění a vždy „ pouze „ předložil příběh, nikdy nesoudil a nechal na samotném divákovi ať si udělá úsudek ( rozsudek ) nad hlavním „ hrdinou „ sám. Za to mu náleží můj velký obdiv a dík. Jak už to totiž v životě chodí, nic není tak ČERNOBÍLÉ jak by se na první pohled mohlo zdát. 91% (05.01.2011)

S majstrom Kieslowskim a jeho najväčšími dielami, teda Dekalógom a Troma farbami, som doposiaľ nemal tú česť. Ako o tajomnom známom mojich priateľov som však o jeho tvorbe čo - to počul, a v hlave som si urobil istý obraz o tom, čo mám čakať. Na skutočnosť ma však nedokázalo pripraviť nič. Zasa raz sa nemôžem vyhnúť otrepaným frázam, ktoré tu už použili iný, ale bez toho to asi nepôjde. Krátky film o zabíjaní je obdobou Dostojevského Zločinu a trestu (kostrou príbehu a pomyselným formálnym rozdelením na dve pomyselné kapitoly), a pritom je iný (myšlienkou aj spôsobom jej podania). Civilný, surový, vo svojej dobe aktuálny a bez sporu šokujúci. Okrem toho strohý, neosobný, k docieleniu minimalizmu a komornosti zbavený prepychu v podobe hĺbkovej psychologickej sondy do vnútra postáv, pre film nedôležitých a zbytočných dialógov, bez citu a empatie. Tri postavy, vrah, obeť a právnik, ktorých cesty sa stretnú v jednom bode a pre dvoch z nich sa tým utnú. Ako v podobenstve sú práve tí dvaja spoločenskou úchylkou, vybočením z radu, exemplárnym príkladom ignorancie voči spoločenskej etike a mravnému kódexu, a ako takí musia byť vyradení z rovnice. S ohľadom na záver predstavuje dejová pyramída strmú krivku: kolaps spoločnosti - kolaps jednotlivca - vrah jednotlivec - vrah spoločnosť, a to za zdôraznenia absurdnosti; katarzia sa nekoná. Spracovanie a kamera dokonca nabádajú diváka k myšlienke, či sa to skutočne nestalo - a i keď je jasné, že sa príbeh nezakladá na reálnej udalosti, korelácia s podobnými procesmi je jasná. Hlavný hrdina je neznámymi silami dohnaný do extrému, postupom filmu špirálovito cyklicky stupňuje násilie a od spoločnosti, ktorej je divák akoby tiež členom, sa mu dostane odvety v zmysle zákonu "oko za oko, zub za zub". A je len na divákovi, či sa dá považovať za primeranú. Samotný zločin a odpovedajúci trest sú vykonané vskutku drasticky a mrazivo, vďaka čomu na ne tak skoro nezabudnem. 85% (20.03.2014)