Krátký film o zabíjení

Brilantní a nesmírně silný film o trestu smrti. Kieslowski citově nevydírá (vrah není žádný sympaťák a jeho čin je ukázaný nepříjemně realisticky), neplýtvá slovy, pouze srovnává dvě vraždy - přičemž pachatelem té druhé je stát, resp. společnost. Veškeré závěry jsou (na rozdíl od amerických soudních dramat) na divákovi. (22.07.2007)

Zločin a trest tentokráte trochu jinak, v polském ( Kieslowskiho ) provedení. I bez zbytečných „ rozmáchlých gest „ se dá dosáhnout působivého výsledku. Krátký (možná ), o to více sugestivní zážitek. Přiznávám, že u Kieslowskiho děl se mi vždy těžce píše komentář. V 95% ostatních případů s tím nemám absolutně žádný problém, slova plynou sama. U něj ( včetně tohoto případu ) je jen těžko hledám, v kontextu netradičního zážitku, který člověk ( divák ) při sledování jeho snímků zažívá. Kieslowski vypráví obyčejné příběhy (osudy) lidí, vskutku neobyčejným stylem. ( Nebo je tomu naopak? ). Je to i případ tohoto snímku. V ten samý den, kdy mladý Piotr úspěšně skládá právnickou obhajobu a „ slaví „ s přítelkyní v kavárně, ve stejnou chvíli ( jen o pár stolů vedle ) se připravuje mladý Jacek k vraždě taxikáře. Následně se Piotr ujímá svého prvního případu a to sice obhajoby Jaceka, který je následně odsouzen k trestu smrti oběšením. Kieslowski tentokrát se silnou podporou kameramana S. Idziaka a minimalistickým hudebním doprovodem jeho dvorního skladatele Z. Preisnera dosahuje vskutku působivého výsledku. Přičemž nejpůsobivějšími momenty bezesporu jsou samotná vražda taxikáře a konečná poprava. K umocnění zážitku tentokráte Kieslowski vynechává veškerou hudbu a člověku téměř tuhne krev v žilách. Režisér vždy dával před přemírou dialogů přednost obrazovému vyprávění a vždy „ pouze „ předložil příběh, nikdy nesoudil a nechal na samotném divákovi ať si udělá úsudek ( rozsudek ) nad hlavním „ hrdinou „ sám. Za to mu náleží můj velký obdiv a dík. Jak už to totiž v životě chodí, nic není tak ČERNOBÍLÉ jak by se na první pohled mohlo zdát. 91% (05.01.2011)

V půlce filmu se zjevil zločin a na konci přišel trest. Více děje tento snímek nenabízí, takže jsem si do sytosti užil filmové nudy a náznaku jednoho drobného etického problému. Nemohu to nazvat jinak, protože pokud má někdo problém s trestem smrti pro toho blonďatého chcípaka, tak já to rozhodně nejsem. (10.12.2011)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o zabíjení je rozšířenou verzí televizního dílu Kieślowskiho filmové parafráze Božího Desatera. Někdo má raději kratší Dekalog V, jiný tento film. Průběh děje oproti seriálovému dílu není pozměněn, jen ubyla míra humanistického zapálení, bijící se bez přestání okázale v prsa a odmítající trest smrti. I konec filmu je v tomto směru uměřenější. Každá ze tří určujících postav dostává větší prostor ke svému zlidštění a prohloubení charakteru. Souvislosti jsou zřetelnější, motivace průkaznější, průlom ucelenější a syrovost údernější. Z dalších postav je potřeba zmínit oddanou Piotrovu snoubenkou (sympatická Marzena Manteska) a sebevědomého malíře portrétů v městském centru (Zdzisław Rychter). Film je působivý ve vizuální i pocitové rovině a v poetickém odhodlání existenciální bezútěšnosti. Nelibé niterné stavy ze skutečnosti, hořká zklamání z vlastní neschopnosti dosáhnout svých náročných cílů a představ spokojeného života v blahobytu, existenciální rozervanost potřeb a reality, nepřátelský svět všude kolem nás a chodí po dvou nohách. Výbuch vzteku bezmoci vlastního pochopení, hněv neurčitého pocitu. Zločin a trest ve více úrovních. Jedinečný filmový prožitek! (13.08.2009)

Lewwin tu v komentáři zmiňuje "Dva muže ve městě" a tohle srovnání asi napadne nejednoho diváka. Na rozdíl od francouzského filmu si ale Kieslowski zachovává k postavám mnohem větší odstup a ani vraha ani jeho oběť nevykresluje v právě lichotivých barvách (naopak, taxikář je tu představen jako nesympatický, zlomyslný chlapík). Zatímco "Dva muži ve městě" jsou záznamem tragického osudu v jádru slušného člověka, který je k vraždě doslova dohnán, "Krátký film..." odsuzuje zabíjení jako takové. Jinými slovy - první snímek protestuje především proti trestu smrti a jeho neadekvátnímu užívání, polský film kritizuje vraždu v obecnější rovině - ať už ji páchá jedinec nebo společnost. Co se problematiky absolutního trestu týče, je Kieslowského snímek spolu s dramatem "Mrtvý muž přichází" a výše zmiňovaným filmem José Giovanniho patrně nejsilnější uměleckou výpovědí na toto téma jakou jsem kdy viděl. (11.09.2007)