Krátký film o zabíjení

Hodně silné a depresivní. Režisér udělal z prostředí další mpostavu svého v podstatě prostinkého ale o to důraznějšího příběhu... Kde je vlastně právo? Co je právo? A co zločin? Opravdu je obojí stejně kruté? Ať je to tak, nebo tak, vražda není nikdy obhajitelný čin... Koneckonců, bůh také zakázal komukoli mstít se Kainovi za vraždu Abela... PS: Tanec v temnotách je ÚPLNĚ o něčem jiném, tyhle dva filmy mají společný jen trest smrti a to je sakra málo. (06.02.2006)

Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života. (23.12.2008)

Krátký film o zabíjení vznikl v souvislosti s Kieslowskeho televizní sérií Dekalog, jejíž hlavním tématem je deset božích přikázání. Film podle přikázání „nezabiješ“ ale šel upravený i do klasické kinodistribuce a musím říct, že mě doslova odrovnal. Tvůrci od začátku budují neuvěřitelně tísnivou atmosféru. Té dosahují sugestivní orchestrální hudbou, snímáním postav z nepříjemné blízkosti a hlavně pomocí zeleného barevného filtru. Obraz je po celou dobu temný, zelený a v kontrastu s tímto laděním se v mizanscéně objevují různé červené předměty (auta, oblečení a různé další detaily). První polovina filmu vrcholí vraždou, načež nás syžet přesune o rok dopředu k odsouzení viníka a jeho čekání na trest smrti. Dokonce i jeho vykonání je ve filmu zobrazeno extrémně naturalisticky. Kieslowski tak poměrně přímočarým způsobem demonstruje, že po vraždě musí následovat trest a celou situaci ještě rozšířil o postavu čerstvě odabsolvovaného právníka, kterého po smrti svého klienta trápí svědomí. (20.02.2012)

Tak Kieslowskemu musím nechať jeho originálny nápad. Pozerať sa na mordovania takýmto spôsobom, ktorý dostáva diváka v tretej tretine do veľmi netradičnej situácie, keď nevie, čo si má myslieť, pretože je zvyknutý na schématické moralizovanie zo žánrových filmov. Podobný efekt málokedy dosiahol aj Trier. Divák hľadá motivácie, ospravedlnenia, katarziu, lenže tie neprichádzajú, rovnako ako konformný pocit z myšlienkovej uzavretosti diela. Posolstvo je všeobecnejšie, vieme, že sa jedná o príspevok k jednej z tém Desatora. Kieslowski dávno pred mohutným nástupom "paralelovo dejových" filmov prišiel s filmom, ktorý je dodnes jedným z tohoto subžánru najsilnejším. Niektoré jeho ďalšie melancholické filmy ma však emocionálne dostali ešte viac, takže hodnotenie zostáva pod vrcholom. (13.11.2013)

Pred niekoľkými rokmi to spolu s Krátkym filmom o láske (tiež výborný ) to odvysielala STV2 v pôvodnom znení a musím povedať, že som bol trošku šokovaný. Filmu dominuje jedna extrémne brutálna vražda taxikára, ktorá s vami určite zamáva, pretože je veľmi realisticky natočená. Je jedným z tých, ktoré by mal vidieť každý kto to s filmom myslí vážne. Keď zoberieme do úvahy rok výroby 1987, musel to byť (on aj zaozaj bol) poriadny šok vidieť takú brutálnu vraždu, takpovediac v priamom prenose. Nemalý škandál spôsobil na festivale v Cannes, kde ľudia počas filmu kričali a keď film skončil, vypukli veľké ovácie. Ako tvrdí režisér: "Zabíjanie je ťažká práca. Všade krv, ľudia nariekajú, bránia sa a dusenie je dlhý proces. Aby ste niekomu rozbili lebku, treba sa namakať. Toto všetko sme do filmu dostali". Celý film sa nesie v depresívnej atmosfére a končí sa popravou, ktorá je tiež realistická. Nič pre slabšie povahy. Odporúčam hlavne tým, ktorí vedia oceniť ťažké psychologické filmy.90%. (11.02.2009)