Ta třetí

Miluju Havlíčkovu psychologickou výpravnost, kde dokáže jedinečně popsat charaktery jednotlivých postav a příběh zasadit do ovzduší poválečných let první republiky. To platí u všech jeho knih a z valné většiny i u přepisů na filmové plátno. Nedávno zesnulý Dušan Klein se této adaptace zhostil naprosto parádně a nebál bych se tenhle televizní film přirovnat spolu s "Kafka to taky neměl lehký" k jeho nejzdařilejším dílům. Dobová atmosféra dýchá z každého záběru, Lucka Vondráčková je až obdivuhodně krásná, odhalená ňadra její půvab ještě zvyšují. Pro mě je to její nejlepší filmová role, klobouk dolů, co tady zahrála. To samé platí o Vladimíru Dlouhém, jehož výkon je zbytečné komentovat. Hudba Emila Viklického tvoří nedílnou součást celku a její dramatičnost kolikrát pěkně nabírá na obrátkách. Pecka! Po dvacetileté repríze musím zvednout hodnocení na plný počet! Stále jsem si po skončení filmu marně lámal hlavu nad tím, kdo je vlastně ta třetí? Až když jsem si to znovu pořádně srovnal v hlavě, pochopil jsem. Naprosto geniální název, zkrátka mistr pera a znalec lidských duší Jaroslav Havlíček. Musím napravit dva resty. Za prvé, přečíst knihu (nechápu, že jsem ji mohl nechat opomenutou, vzhledem k tomu, že mám většinu díla od Havlíčka přečteno) a za druhé, zkouknout ještě stejnojmenný film z roku 1968, jehož je tato verze remakem. (19.01.2022)

Velmi kvalitní film, vynikající herecké obsazení a zajímavé charaktery. Navíc je příběh lemován malebnou prvorepublikovou krajinou a doprovázen líbivou hudbou, které jej ještě povyšují. K dokonalosti možná scházelo ještě jiné/lepší dotažení příběhu, přesto se jedná o velmi dobrou práci. Kéž by takových televizních filmů přibývalo... (15.06.2008)

Doufám, že tento film bude jednou doceněn, protože si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co bylo v televizi po revoluci natočeno. Potěší hlavně pro český film vzácná vyrovnanost hereckých výkonů. Snad jen Vladimír Škultéty a v první třetině ani Lucie Vondráčková nejsou úplně uvěřitelní, zato zde exceluje( neznamená předvádí se) Vladimír Dlouhý. (23.12.2007)

Havlíčkův román je mistrovskou studií o mužské nerozhodnosti, o spalující vášni, která si dříve nebo později vybere svou daň. Televizní adaptace v režii Dušana Kleina zachovává kontrast mezi sešněrovanou dobovou morálkou a touhou po svobodě ducha a jak Vladimír Dlouhý, tak výborná Lucie Vondráčková dostáli původní autorské představě o rozháraných srdcích dvou poblouznělých milenců se vší hereckou odpovědností, s přesvědčivou jistotou. (20.01.2022)

Druhá adaptace stejnojmenní Havlíčkovy prózy, kterou Jaroslav Balík v první filmové verzi z roku 1968 zasadil do současnosti, si ponechává původní dobové reálie 20. let. Co mají oba verze společného, jsou skvělí herci. Vladimír Dlouhý znamenal sázku na jistotu, pozitivním dojmem působily i Ilona Svobodová nebo v roli matky Blanka Bohdanová (v první adaptaci si zahrála jednu ze dvou milenek). Ale především velice překvapila jednaadvacetiletá Lucie Vondráčková v typu role či filmu, jaký si snad už nikdy později nezopakovala a nezopakuje (a že byla jak kouzelná, tak hodně přesvědčivá). Pokud jde o hudební složku, stařičký swing mi zde k příběhu sedl lépe, než psychedelický rock ze zlatých šedesátých u Balíka. Přesto mne tento příběh o muži, který zamilovaně váhá mezi mladou slečnou a starou kamarádkou z dětství, a ze své neschopností dát přednost jenom jedné se nakonec zastřelí, nijak výrazně neoslovil ani teď v tomto odlišném podání. Celkově za mne opět lepší průměr. 60% (Filmová výzva: Padme_Anakin) (14.08.2019)