Srdce v Atlantidě

Ste melancholicky a prehnane nostalgicky založení diváci, ktorých prenasledujú spomienky na detstvo, je vám ľúto, že sa ten zdanlivo zázračný čas už nikdy nevráti a občas máte pocit, že vám život uniká pomedzi prsty? V takom prípade sa tešte, lebo Scott Hicks síce nie je druhý Rob Reiner (PRI MNE STOJ!), ani Frank Darabont (VYKÚPENIE Z VAZNICE SHAWSHANK, ZELENÁ MÍĽA), ale inak mu spisovateľ Stephen King "ide" tiež dobre. Príjemne atmosférickému filmu by prospela dlhšia minutáž, ale ak ste aj vy viac zameraní na melancholického Kinga, než ako na toho hororového, prižmúrite oči nad niekoľkými nedostatkami (slabý príbeh, vlastne sa tu až na koniec skoro nič nedeje a všteko je "len" o postavách, vzťahoch a dialógoch). Radšej sa dobrovoľne necháte unášať príjemnou atmosférou a kvalitnými hereckými výkonmi (nielen David Morse a Anthony Hopkins, ale i deti). Špecifická pikoška: film Srdce v Atlantíde v skutočnosti nie je filmovou adaptáciou Kingovej novely Srdce v Atlnatíde, ktorá vyšla v zbierke súhrnne nazvanej Srdce v Atlantíde, lež adaptáciou novely Ničomní muži v žltých plášťoch, ktorá takisto vyšla v zbierke Srdce v Atlantíde. Ide o relatívne presnú adaptáciu novely, hoc samozrejme mnohé veci filmári vynechali (napr. napojenie na Temnú vežu, čo je za mňa super, keďže som tejto Kingovej ságe nikdy neuznával). (26.10.2004)

Knihu od Stephena Kinga som nečítal,takže porovnávať nemôžem.Film je predovšetkým o láske,nie síce o vášnivej láske,skôr o nevinnej,ale pravej láske.Zaujímavé je priateľstvo starého muža s malým chlapcom,muž mu je skôr ako otec,a chlapec ho má radšej ako svoju matku,ktorá naňho nikdy nemá čas.Tento film má sílu diváka vrátiť späť do detstva,keď sa zdalo že všetko je oveľa jednoduchšie.Je to dobrý film pre každého,kto má rád akýkoľvek žáner,bez rozdielu.Ako pre deti,tak aj pre dospelých.Film plynie pomalým tempom,nikde sa neponáhľa,ale napodiv to vôbec nevadí ako v iných filmoch.Po skončení filmu si mnohý spomenú na svoje detstvo,aký sme boli,keď sme boli deti. (29.03.2010)

Naprosto úžasný snímek s Anthony Hopkinsem v jedné ze svých nejlepších rolí. Předloha samotná od Stephena Kinga je vybočením z řady jeho tajemných hororů, což ji ale vůbec v ničem neznehodnocuje - sice se není moc čeho bát a napřiprozené jevy jsou zde také poskrovnu (vyjma trošky telepatie), ale právě díky tomu na tom všem něco je. Něco víc, co řadí tento počin mezi jedno z mých nejoblíbenějších děl. Mohl bych sice začít tento film porovnávat s knihou (jejíž příběh řádně očesal), ale proč? Film sám o sobě je výborný - takže není, co řešit. (24.08.2010)

Knihu jsem zatím nečetla, ale chystám se. Film sám o sobě má pro mě velice příjemnou atmosféru tajemna. Příběh pana Kinga je jako vždy nápaditý a krásný. Nevím proč, ale dětský herec mi v roli nějak nesedí. Jinak je to moc hezký nenápadný film se smutným koncem, který si - myslím - sir Hopkins(!) užil a perfektně vplul do role. Ráda se na něj zas a znova podívám. (12.01.2007)

Film o hledání přátelství a důvěry v dusivé atmosféře amerického "honu na čarodějnice". Mr. Brautigan se zdá býti "tak trochu telepatem a léčitelem"; my, kdo známe Temnou věž, máme jakousi nejasnou představu, že kdyby chtěl, mohl by rozplést předivo reality nebo alespoň otřást naším vnímáním skutečnosti. Jenomže nechce... Touží po klidu a normálním životě, leč není mu přáno. Okolí začne tohoto podivína záhy vnímat jako ohrožení obecně daných pravd a morálky. Velmi komorní (zároveň však multifokální), nostalgicky laděné, a především hořké drama o tom, že se nevyplácí být jiný. Příběh o tom, že věci tušené a ukryté pod povrchem, jsou mnohdy důležitější než záležitosti zjevné a snadno vysvětlitelné. Co překoná "Sršně" alias "Žlutokabátníky"? Sounáležitost? Sdílené tajemství? Zachování si dětského pohledu, tedy ráj srdce vprostřed labyrintu světa? Vědomí vnitřní svobody? Nejspíš nic, ale stojí za to vzdorovat jim. Alespoň se pokusit. Možná. Snad. (18.01.2010)