Skrytá čísla

Povedený náhled do boje o prvního člověka ve vesmíru, ve kterém však hlavní roli hrál boj za lidská práva. Skrytá čísla asi nepřekonají Černobílý svět (2011), ale jednoznačně se důstojně zařadí do popředí těch nejlepších filmů posledních let. Je to svižné a zábavné. V mnohém se tak podobá Apollu 13. Příběh těchto žen stojí za pozornost a uznání. Možná je těch filmů s podobnou tématikou v poslední době trochu moc, ale dokud bude rasismus existovat v takové míře jako teď, tak ať je těch filmů klidně víc. (25.02.2017)

Tři ženy, NASA, matematika, humor a období segregace. Rozhodně nejpozitivnější z letošních oscarových filmů. Čas od času si ho pustím, abych si zlepšil den, protože tolik ve výsledku pozitivní energie a radosti z úspěchu, člověk nevidí často. Tenhle film má dvě tváře, první je sledování hlavní trojice žen, které se postupně prosazují na lepší pozice v NASA a v odhlečeném tónu sledujeme jejich příběh. Druhá tvář je společenská, kdy se opět vrací mírná reflexe a zdvižené obočí nad obdobím segregace v Americe. Nebyla to pěkná doba a je dobré, si to opakovat. Navíc až neskutečný příběh trojice barevných žen dodává celé absurditě tehdejšího systému zajímavý podtext a věrohodnější pohled na běžný život. Tenhle pohled navíc v důsledku dokresluje, čím byly vesmírné lety ve své době pro společnost. Byl to důvod, proč segregaci překlenout, protože skutečný nepřítel byl tam venku (resp. nad hlavami) a celá Amerika chtěla něčeho dosáhnout. Tohle sjednocení národa mi dnes chybí a zajímá mě, zda bude někdy dostatečně nahrazeno. Možná jednou, bude podobný pohled nejen v rámci jednoho národa, ale také celé planety. (02.04.2017)

Uznávám, nebýt hostující Kirsten Dunst ve vedlejší roli, tak bych Skrytá čísla zcela určitě minula. Ale Kirsten má dobrý vkus a její jméno a postava dobře vykreslená byť i jen v pouhých pár obrazech zcela jistě "dozdobuje" tuhle sázku na jistotu. Konečně její vedlejší linka a ta Jima Parsonsa představuje to nejpalčivější, s čím musely hlavní hrdinky bojovat. Aneb rasová segregace, NASA a americká reakce na Gagarina. Vhodné k doporučení. (26.07.2017)

Hidden Figures má skvěle střižený příběh o třech ženách, které i navzdory barvě pleti uspěli tam, kde by to nikdo nečekal – v NASA. Doba vesmírného závodu mezi USA a SSSR mě velmi zajímá, což by mělo v kombinaci s dojemným příběhem vytvořit dokonalou filmařinu, u níž by nebyl pochyb o Oscarových nominacích. Film sice v tomto ohledu působí velmi ambiciózně, herci předvádí skvělé výkony a celý film je i pěkný na pohled, jenže občas působí vážně uměle, přičemž si režisér Theodore Melfi zjevně některé věci přikrášluje, jen aby se zavděčil oscarové porotě. Vrcholem všeho je postava Jima Parsonse, která byla očividně přidána pouze proto, aby byl vykreslen model rasistického a předpojatého vědce. Je veliká škoda, že se z Hidden Figures nevykřesalo více. Potenciál a podhoubí pro skvělý film zde jsou. Takto to působí jen jako jakási "zaručená záplata" na minulé předávaní Oscarů, kde ocenění nedostal žádný režisér, herec či herečka tmavé pleti. „Here at NASA we all pee the same color.“ (09.02.2017)

Ono je nakoniec ľahšie prekonať pozemskú gravitáciu a Sovietov vo vesmírnych pretekoch, ako rasové predsudky v Amerike. A že to prvé a druhé nie je vôbec jednoduché. Vlastne ak máte IQ hviezdnych výšin, tak sa zdá, že je hračka všetko. Hidden figures je príjemný retro film, ktorý prvoplánovo neždíma z diváka emócie a logické morálne posolstvo neponúka ako citové vydieranie. Melfi a spol. totiž pochopili, že ak sa na svet dokázali pozerať z nadhľadu aj tieto tri výnimočné ženy, tak by bolo chybou ich prístup nezopakovať aj vo filmovej forme. Doporučujem si dopriať kombo Hidden figures + The Right stuff v jeden večer. (15.03.2017)