Hvězda

Malá skupina sovietskych diverzantov cvičí s celým nemeckým tylom. Na takom filme by nebolo nič čudné, keby to nebolo natočené v klasickom hollywoodskom štýle. Ale ruský vojnový film je tým čiastočne rehabilitovaný, osudy sa dajú s prižmúrením oka prežívať s postavami, nechýba akcia a dojatie na konci. Priznám sa, že mi nejako chýbal ten pravý komunistický pátos, ktorý neodmysliteľne patril k sovietskemu filmu, a keď za celý čas nepadlo jediné oslovenie súdruh, mal som pocit, že som v americkom vojenskom štábe. –––– Zem, Zem, tu Hviezda. Počujete ma? Volám Zem, počujete ma? (09.05.2016)

Rozsahově kratšímu bratříčku se podařilo atmosférou přiblížit obsáhlejším filmovým dílům jako Brestská pevnost, Bitva o Sevastopol, Bitva o Moskvu a vzdálit, ne tak zcela vyvedeným kreacím jako Stalingrad. Film dokáže vtáhnout do děje, odehrávajícím se v předposledním roce války – vyslání další výzvědné skupiny pro informace o německých ofenzivních plánech. Mise při které musíte počítat s možností „nevrátím se“ a věřit, že se vám podaří zjistit potřebné a toto předat. Patos je, ale nevadí, i pro něj se na ruské válečné filmy dívám; možná předvídatelný konec – tedy odpověď na otázku „podaří se informaci získat a předat“ také nevadí. Závěrečné „Země, já Hvězda, slyšíte mě“ a záběry na krajinu, která rozvědčíky dělí od jejich spolubojovníků. Přínosem filmu je i to, že postavy ruských rozvědčíků spolu nesplývají, každý má nějakou zvláštnůstku, nějakou speciální dovednost (třeba je dobrý sportovec), ale žádný není nezničitelný superman, jen vojáci vybavení přiměřenou odvahou a válečnou praktičností (nemůžete nechat „jazyka“ naživu). Poslední záběry filmu na pochodující ruské vojáky a komentář, “ … každé jaro, každý květen se duše padlých z Polska, Československa, vrací aby se podívali na svoji zemi“ mi trochu připomněl závěr filmu "Zemřít pro Japonsko". (14.04.2020)

Celistvosťou mi Hviezda pripomína starý japonský Hlas padlých študentov (1950), kde základnou syntézou duševnej strasti je domáce obyvateľstvo a ich utrpenie (až teraz sa dozvedám, že ide prakticky o remake). Nehľadiac na obete i tábory znepriatelených skupín nesie vojna jedno univerzálne posolstvo : zomrieť nechce nikto. Ak by som sa odosobnil od percepčnej spätosti sprevádzajúcich obete i pozostalých, dielo vyniká depresívnou modálnosťou i spoločensko-súdržnou cestou naprieč peklom, blízkej sociálnemu realizmu, ktorou sa v starých štruktúrach ruskej školy promenádovalo ako na bežiacom páse. Z tohoto aspektu mi príde rafinovanosť výkladu v miernom rozpore s tým, akým spôsobom mám film intenzívnejšie vnímať. Pretože Ejzenštejnova koncepcia nefunguje a nie je v tom ani esteticko šokantný Elem Klimov. (17.03.2015)

V celku slušný počin od ruských bratov. Film nemá žiadne výrazné slabiny, možno toho napätia by sa z niektorých scén dalo vymačkať viac, príležitosti bolo viac než dosť.Film prekvapujúco funguje aj na náročnejšieho diváka ,ktorý má vojnový žáner v malíčku .Z novodobých ruských vojnových filmov,ktorých je požehnane zatiaľ najlepší. Mňa osobne potešilo, že vo filme hrá jednu z postáv A. Kravčenko, známi ako chlapec Fľóra z Klimovho Choď a pozeraj sa.80%. (11.02.2009)

Velmi slušný remake starého sovětského filmu (z kterého jsem kysi viděl poledních cca 20min.). Samozřejmě obsahuje všechny základní chyby ruskéhoválečného filmu - až debilně veselá postavička, jednoduchá milostná linka a laciný patos - to vše je skvěle zakryto bezchybným řemeslným zpracováním a občasnou citací starých ruských válečných filmů (někdo tu zmiňoval "divný" záběr z letadla - tak to je ono i když si nejsem jist konkrétním filmem) (24.04.2008)