Hvězda

Rozsahově kratšímu bratříčku se podařilo atmosférou přiblížit obsáhlejším filmovým dílům jako Brestská pevnost, Bitva o Sevastopol, Bitva o Moskvu a vzdálit, ne tak zcela vyvedeným kreacím jako Stalingrad. Film dokáže vtáhnout do děje, odehrávajícím se v předposledním roce války – vyslání další výzvědné skupiny pro informace o německých ofenzivních plánech. Mise při které musíte počítat s možností „nevrátím se“ a věřit, že se vám podaří zjistit potřebné a toto předat. Patos je, ale nevadí, i pro něj se na ruské válečné filmy dívám; možná předvídatelný konec – tedy odpověď na otázku „podaří se informaci získat a předat“ také nevadí. Závěrečné „Země, já Hvězda, slyšíte mě“ a záběry na krajinu, která rozvědčíky dělí od jejich spolubojovníků. Přínosem filmu je i to, že postavy ruských rozvědčíků spolu nesplývají, každý má nějakou zvláštnůstku, nějakou speciální dovednost (třeba je dobrý sportovec), ale žádný není nezničitelný superman, jen vojáci vybavení přiměřenou odvahou a válečnou praktičností (nemůžete nechat „jazyka“ naživu). Poslední záběry filmu na pochodující ruské vojáky a komentář, “ … každé jaro, každý květen se duše padlých z Polska, Československa, vrací aby se podívali na svoji zemi“ mi trochu připomněl závěr filmu "Zemřít pro Japonsko". (14.04.2020)

Velmi slušný remake starého sovětského filmu (z kterého jsem kysi viděl poledních cca 20min.). Samozřejmě obsahuje všechny základní chyby ruskéhoválečného filmu - až debilně veselá postavička, jednoduchá milostná linka a laciný patos - to vše je skvěle zakryto bezchybným řemeslným zpracováním a občasnou citací starých ruských válečných filmů (někdo tu zmiňoval "divný" záběr z letadla - tak to je ono i když si nejsem jist konkrétním filmem) (24.04.2008)

Ak neočakávate technicky náročné bojové scény a vystačíte si s mierne odľahčeným príbehom tak je to práve on. A volanie spojovateľky, ktoré sa nesie oblohou " Zvezda, zvezda ja zemlja kak slýšite vy menja" mi stále znie v hlave, keď spomínam na tento film. a možno v úlohe jedného z prieskumníkov spoznáte aj chlapca z filmu Idi i smatri. (22.01.2008)

,,…A VOLACÍ ZNAK SKUPINY JE ,,HVĚZDA“..... /// Káťa je u spojovací roty novickou, ale to ji nemůže zabránit, aby ji okamžitě po tom, co uzře poručíka Travkina, nezačala svrbět. Ale má smůlu. Rozkaz zněl jasně a ,,Tráva“ už formuje skupinku na vejlet k Němcům (jeden je chytrej, jeden umí střílet, ten zas německy šprechtí, tohle silák je….šak jako v životě). Děvočka kouká láskyplně na hvězdy a chlapci naštěstí) vyrážej do akce. (takže láska přes radiostanici…(píchání nahradilo pípání)). Úvod je pryč a máme tady rozumný válečný drama 7mi průzkumníků, dávkující přiměřený napětí ze situací, který je zákonitě v týlu nepřítele musej potkat. Nechybí ani kus toho válečnýho (a ruskýho) patosu, ale člověk aspoň zjistí, že měl ty kluky rád. A třeba si ani nevšimne menšího rozpočtu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 1947 Emmanuil Genrikhovich Kazakevich číst nebudu. 2.) Rád se seznámím s borci vyznamenanými řádem Vlastenecké války. 3.) Trénink mám úspěšně za sebou, přišel čas vyrazit do akce! /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (26.11.2012)

Celistvosťou mi Hviezda pripomína starý japonský Hlas padlých študentov (1950), kde základnou syntézou duševnej strasti je domáce obyvateľstvo a ich utrpenie (až teraz sa dozvedám, že ide prakticky o remake). Nehľadiac na obete i tábory znepriatelených skupín nesie vojna jedno univerzálne posolstvo : zomrieť nechce nikto. Ak by som sa odosobnil od percepčnej spätosti sprevádzajúcich obete i pozostalých, dielo vyniká depresívnou modálnosťou i spoločensko-súdržnou cestou naprieč peklom, blízkej sociálnemu realizmu, ktorou sa v starých štruktúrach ruskej školy promenádovalo ako na bežiacom páse. Z tohoto aspektu mi príde rafinovanosť výkladu v miernom rozpore s tým, akým spôsobom mám film intenzívnejšie vnímať. Pretože Ejzenštejnova koncepcia nefunguje a nie je v tom ani esteticko šokantný Elem Klimov. (17.03.2015)