Extrémní předsudek

Žánrový klenot plný skvostně nasnímaného násilí, úsporně načrtnutých postav s jasnými motivacemi (ženská, prachy, tajná mise, morálka) a výtečnými replikami. Celé je to čisté jako modré oči Nicka Nolteho a víra Johna Miliuse, že western neumřel s Johnem Waynem. Typové obsazení je bez uvozovek božské. Neprávem zapomenutý poklad. (26.05.2008)

Moderní western podle mého gusta skoro jako od Sama Peckinpaha. Skoro proto, že ač to celé atmosférou chvályhodně připomíná Divokou bandu kříženou s Přineste mi hlavu Alfreda Garcii, je to drsné, chlapské a ve finále příjemně dramaticky se hrotící, tak závěrečná přestřelka je... Odbytá? Asi ano. S takovou scénou by si Krvavý Sam poradil rozhodně lépe, Walter Hill ji ale bohužel natočil dost zmateně a jaksi málo "osudově". Se soubojem dvou mužů se mu už ale vedlo lépe. Extrémní předsudek/prostředky je i přesto výborný film s ne úplně hloupým a přímočarým dějem, řadou skvělých momentů, Goldsmithovou nechybující hudbou a ukázkově hrajícím Nickem Noltem. Čtyři a půl. (30.06.2013)

Bohužel trochu pozapomenutá hillovina, která je slušně vyseklou poctou Peckinpahovi (především WILD BUNCH) a která by mohla být dokonalou klasikou, ale chtělo by to víc dovařený a nekompromisní scénář. Ale i tak jasné klady vítězí: Nick Nolte s tuhým jižanským akcentem, Powers Boothe a Michael Ironside v záporných rolích, Maria Conchita Alonso a další plejádá "béčkových" 80's tváří. Atmosféra mexického pohraniční, hudba (Jerry Goldsmith), závěrečná řež (mohla být klidně delší). EXTREME PREJUDICE rozhodně stojí za shlédnutí jako trochu nedoceněný klenot starého válečníka Waltera Hilla. 70% (29.01.2011)

Western zakomponovaný do moderního prostředí. Tak by se v kostce dal charakterizovat počin veterána Waltera Hilla. Jeho poctivá stará režijní škola dala vzniknout poměrně přehledně natočenému kousku bez zběsilých střihů, ale v poněkud ošuntělém hávu. Do takového prostředí Nick Nolte a spol sice spolehlivě zapadnou, ale jen stěží se vám po skončení jejich texaské mise vybaví nějaké silné momenty. Mé hodnocení: 60% (25.06.2013)

Extrémní vypalovačka, donutila mě konečně některému filmu Waltera Hilla udělit pětihvězdu (ne, že bych dříve již minimálně 2x kolem ní nepřešlapoval :)). Skvělá atmosféra dýchající navzdory modernímu prostředí závanem drsného westernu, zajímavě gradovaný děj s dlouhodobým policejním bojem proti drogové síti a osobním sporem s vrcholem v jedné „osobní“ přestřelce navrch, charismatický Nick Nolte (5 let po první spolupráci s režisérem v 48 hodinách) coby stylový šerif s bílým kloboukem a přesně mířenou brokovnicí... a těch silných kladů je samozřejmě víc. Navíc když to točí jeden z těch režisérů, kteří dokážou s akčním žánrem pracovat osobitěji, než většina ostatních, a spoléhají vedle akce přibližně stejným dílem i na řádně propracovaný scénář. Seriózněji plynoucí děj nepostrádá vhodně přítomný nadhled a osobně mě u Hillových filmů vždy dostane, když se ve vrcholné akci (často ve stylu náhlého překvapení) objeví za jedním z bojovníků celý dav jeho přívrženců vyzbrojených do velkého boje. Přestože výjimečně Walter vyměnil hlavního skladatele, ruka Coodera, tentokrát uvedeného v titulcích jako hudebního dramaturga, se opět nezapřela. Návštěva mexického salónu překvapila mj. zjištěním, jak hezky může znít nezvyklá kombinace sóla na trubku se sólem na housle, a Goldsmith přispěl nejen do závěrečných titulků úžasnou majestátnou melodií. [90%] (22.01.2023)