matka!

V silnějších chvílích nechybí intenzita Labutě nebo pod kůží napevno zalezlá nepříjemnost a sugestivnost Requiemu. Ať už ale chtěl Aronofsky říct cokoli, veškerá alegorie se ztrácí v neustálé smyčce. Neúspěšná snaha o uchránění vlastního soukromí je po chvíli tak iritující, že jsem s každou novou postavou jen kroutil hlavou s čím dál větším důrazem. Ten způsob, jakým se celá forma v poslední třetině zataví, je ale tak průhledný, zbytečný a (co je nejhorší) líně napsaný, že jsem už jen odškrtával povinná biblická zastavení a byl čím dál rozmrzelejší z toho, jak Jennifer Lawrence hraje naprosto prvotřídně a přitom ve své podstatě naprázdno. Děsí mě, že někdo, kdo dokázal o dekádu dříve rozvést jednoduchý řetězec myšlenek do životního díla jménem Fontána, teď vyplodí nápad, který očividně chce bujet do více rovin, ale on ho nechá plynout v jediné. Noe byl možná zklamání, ale matka! je hranice mezi šlápnutím vedle a ztrátou sama sebe. (18.10.2017)

Je to divný a naprosto chápu zděšení spousty diváků. Aronofsky servíruje další ze svých velkolepých děl, které se snaží uchopit širokou paletu témat v líbivém kabátku. Na mě to ale fungovalo. Archetypální postavy rodičů, specifika mužsko-ženského pohledu na svět, politické náznaky… je tam prostě tak moc všechno, až je dost obtížné si z toho vyzobat něco pro sebe. Což ostatně i sám Aronofsky zhruba ve dvou třetinách tematizuje. Chvílemi si nelze nevzpomenout na Fontánu, tentokrát však v mnohem sevřenějším pojetí, kdy většinu času sledujeme skrz vyděšenou Jennifer Lawrence okolní dění. To je zprvu hodně poklidné, přesto se daří budovat atmosféru, že něco je ve vzduchu. Závěrečná půlhodina je naopak neuvěřitelně nakopnutá a přepálená a jistě spoustě lidí nesedne. Já mám ale Aronofskyho styl i vzletnou poetiku rád, takže jsem se na téhle vlně těžko uchopitelného podivna svezl moc rád. (27.12.2017)

Sugestivní drámo, jehož základním stavebním kamenem jsme my, resp. naše představa, kam směřovat totální chaos, který nám režisér servíruje. Někdo může vidět souvztažnost v pomoci uprchlíkům, která se může obrátit proti nám, jiný zas biblické výjevy, další z vás může pomyslet na mytologickou Gaiu. Každý, kdo se nebojí přemýšlet, si v tom najde cosi svého, mně se třeba vybavila májá z hinduismu. Výsledkem je skvěle zahraný, odtažitě natočený film, který mě v první polovině dost znervózňoval a v té druhé rovnou uvrhl do absolutní katarze. Tohle je Aronofskyho vybroušený diamant, ve kterém ti líní hledat odpovědi uvidí jen kus šutru .. (19.10.2017)

Neškrabem nechtom po tabuli, lebo mi je to nepríjemné. Nepijem moč, lebo mi je to nepríjemné. Ani špendlíky si pod kožu nepichám, nie je to príjemné. A sledovať toto, to je ako dobrovoľne do rúk vziať odpornú obrovskú tarantulu a nechať sa riadne dohrýzť. Napuchnúť a získať ešte aj alergickú reakciu, pričom benefit sa neskôr ukáže ako žiadny. Jedine ak by to do budúcna posilnilo Vašu imunitu pre takéto prípady. Toto bol vstup mimo moju komfortnú zónu, Aronofskeho teritórium je nebezpečné. Ostáva s láskou spomínať na Requiem a Labuť. Pretože tak isto, ako sa zbytočne radikalizuje celý svet, ani tento režisér sa nevyvíja smerom, ktorý by sa mi pozdával... (13.02.2018)

Řada lidí bude naštvaná, zhnusená a těžce iritovaná, ale za mě pecka. Aronofskyho matka! ukazuje svět z pohledu slušných dívek, s nimiž je zametáno na každém kroku, a kdyby se náhodou začaly bránit, měla by je společnost za necitlivé a sobecké pipiny. V rámci filmu je to samozřejmě celé přehrocené a Aronofsky ve finále otočí volume někam na 300%. Všechno, co se tu děje, je ale dokonale výstižné a rozhodně to patří na velké plátno. Pointa je v tom, že se matka! doslovně netýká každého – existují miliony vztahů, které prostě fungují úplně jinak. Jako niterný náhled do jedné dynamiky, jejíž existenci se svět pokouší ignorovat, je to ale fascinující a brilantně nepříjemný zážitek, jemuž bych zatraceně přál vyšší tržby a tudíž i hlasitější mediální debatu. (13.10.2017)