Aquarius

Brazilský filmový festival jsem dvakrát nechtíc míjel, letos na něj konečně došlo a hned na začátku jsem byl příjemně překvapen.Slavnostní zahájení bylo skvěle neformální, dobře se hodící do kina, od slečny Soni by se mohli učit i někteří trápaci z ČT a spol se stotisícovou gáži za pořad, ale to jen tak na okraj. Film mě trošičku zrazoval svou délkou, ale v tomhle případě, že snímek ví proč je dlouhý a je to ku prospěchu diváka, protože svou atmosférou a emocinální intregraci s hlavní hrdinkou tě naprosto dostane. Asi je ve měl nějaký latinoameričan nebo nevím, ale pokud se kě mě dostanou nějaký filmy z Latinské Ameriky a příběh je věnován prostému lidu většinou mě silně zasáhnou a nejinak to bylo tady. Prožil jsem si s Donou Clarou její boj proti ivestorovi, který si brousí zuby na její byteček u pláže, aby místo zasral dalším betovým nesmyslem, vnímal jsem jak s postupujícím časem obyčejný člověk ztrácí prostor a pestrou jedinečnost v příbyvajících mrakodrapech. Velmi kvalitně zpracované záběry do filmového celku, vnímáš je, ale nenarušujou celkpovou atmosféru filmu Užíval jsem si s Clarou obyčejných radostí života jako třeba koupání na pláži, pouštění strarých vinylů a začal jsem jí mít hrozně rád a říkal si, svět který ovladají slizouni jako tady byl vnouček investora s americkým falešným úsmevěm (moc krásně mu to Dona Carla řekla, moc ) je svět ve kterým není místo pro lidskou duši. Sonia Braga má více jak dvouhodinové solo a předvádí neuvěřitelný herecký výkon, to opravdu kloubouček . (04.11.2016)

Línia bojovníčky proti firme, plánujúcej postaviť developerský projekt a používajúcej pritom nečisté ťahy, je skvelá. Rovnako tak zobrazenie rastúcej túžby starnúcej ženy sexuálne sa realizovať. Navzdory veku a amputovanému prsníku. Uskutočnenie túžby paradoxne urýchli divoká a hlučná sex párty, zorganizovaná developerom, za účelom narušenia jej kľudu a následného vypudenia z bytu. No ako správne poznamenáva užívateľ J*A*S*M, film zlyháva v presvedčivosti ukázania sily vzťahu hlavnej hrdinky k priestoru, ktorý obýva a nechce sa ho za nijaké peniaze vzdať. Čiže v základe príbehu. Napriek vynikajúcemu hereckému výkonu hlavnej predstaviteľky - Clary. Navyše je preto úvodná retrospektívna scéna z 80. rokov. Možno má táto spomienka silný subjektívny vplyv na hrdinku, no na diváka minimálne. Aj film sa k nej vracia len veľmi sporadicky (krátke ukázanie dávnej fotky sivovlasej fajčiacej tety a poznámka, že dnes už takých žien nie je veľa, pár letmých spomienok na manžela). Atmosféra večného vyrušovania novými a novými protivenstvami, nepokoj vnesený do bytu i snov Clary naznačujú, že rozumné by bolo si čo najskôr zbaliť svoje elpéčka. A odísť ich počúvať tam, kde nerušia odporné, pasívne agresívne typy, akým je vnuk developera Diego. Ochotný k čomukoľvek, len aby realizoval plán veľkého zárobku. Na úkor krajinného rázu i mienku miestnych obyvateľov (ktorých najčastejšie k zmene názoru preplatí). (20.10.2020)

Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. (08.07.2016)

51. MFFKV: O jeden z nejvíce strhujících hereckých výkonů festivalu se postarala šestašedesátiletá brazilská herečka Sônia Braga, která se charismatickým, smyslným a vitálním způsobem převtělila do ženy, odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Kleber Mendonça Filho pojímá svůj velkorysý snímek jako úvahu o času/místě a k nim se vázajícím vzpomínkám, které nechceme opustit stejně jako věci, které pro nás mají zásadní hodnotu. Příběh o vzpouře starého proti novému (zde reprezentovaného bezohlednou developerskou firmou, která chce bytový komplex zbourat) sám o sobě nenabízí nic nového, závěr však utvrzuje v tom, že Filho pečlivě rozvržené drama pojímá jako metaforu boje s nevyléčitelnou nemocí, skrytou za viditelný politický podtext. Film, který po čas sledování nejlépe vynikne v detailech a perfektně vykreslené „exotické“ atmosféře, na konci však překvapivě vyplyne ve vypointovaný celek. (15.01.2017)

Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] (21.05.2016)