Aquarius

51. KVIFF - zdá se mi, že ten film nedostatečně předestírá vztah Clary k onomu bytu, čehož výsledkem je to, že většinu stopáže mi titulní hrdinka, místo toho, abych chápal její motivace a soucítil s ní v její snaze o zachování místa, kde žila celý život (což by byl při dostatečném vybudování relevantní motiv), připadala spíše jako zaseklá neomarxistická zelená, která si prostě postavila hlavu proti fuj fuj zlému developerovi pod heslem "tady se nic stavět nebude, prostě proto, že zrovna já do toho můžu hodit vidle". Lepší znalost brazilských reálií by silnějšímu požitku možná pomohla. (06.07.2016)

Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. (08.07.2016)

51. MFFKV: O jeden z nejvíce strhujících hereckých výkonů festivalu se postarala šestašedesátiletá brazilská herečka Sônia Braga, která se charismatickým, smyslným a vitálním způsobem převtělila do ženy, odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Kleber Mendonça Filho pojímá svůj velkorysý snímek jako úvahu o času/místě a k nim se vázajícím vzpomínkám, které nechceme opustit stejně jako věci, které pro nás mají zásadní hodnotu. Příběh o vzpouře starého proti novému (zde reprezentovaného bezohlednou developerskou firmou, která chce bytový komplex zbourat) sám o sobě nenabízí nic nového, závěr však utvrzuje v tom, že Filho pečlivě rozvržené drama pojímá jako metaforu boje s nevyléčitelnou nemocí, skrytou za viditelný politický podtext. Film, který po čas sledování nejlépe vynikne v detailech a perfektně vykreslené „exotické“ atmosféře, na konci však překvapivě vyplyne ve vypointovaný celek. (15.01.2017)

Línia bojovníčky proti firme, plánujúcej postaviť developerský projekt a používajúcej pritom nečisté ťahy, je skvelá. Rovnako tak zobrazenie rastúcej túžby starnúcej ženy sexuálne sa realizovať. Navzdory veku a amputovanému prsníku. Uskutočnenie túžby paradoxne urýchli divoká a hlučná sex párty, zorganizovaná developerom, za účelom narušenia jej kľudu a následného vypudenia z bytu. No ako správne poznamenáva užívateľ J*A*S*M, film zlyháva v presvedčivosti ukázania sily vzťahu hlavnej hrdinky k priestoru, ktorý obýva a nechce sa ho za nijaké peniaze vzdať. Čiže v základe príbehu. Napriek vynikajúcemu hereckému výkonu hlavnej predstaviteľky - Clary. Navyše je preto úvodná retrospektívna scéna z 80. rokov. Možno má táto spomienka silný subjektívny vplyv na hrdinku, no na diváka minimálne. Aj film sa k nej vracia len veľmi sporadicky (krátke ukázanie dávnej fotky sivovlasej fajčiacej tety a poznámka, že dnes už takých žien nie je veľa, pár letmých spomienok na manžela). Atmosféra večného vyrušovania novými a novými protivenstvami, nepokoj vnesený do bytu i snov Clary naznačujú, že rozumné by bolo si čo najskôr zbaliť svoje elpéčka. A odísť ich počúvať tam, kde nerušia odporné, pasívne agresívne typy, akým je vnuk developera Diego. Ochotný k čomukoľvek, len aby realizoval plán veľkého zárobku. Na úkor krajinného rázu i mienku miestnych obyvateľov (ktorých najčastejšie k zmene názoru preplatí). (20.10.2020)

Vyrovnané a vpravdě krásné stárnutí můžeme Claře jen závidět. Žije svým navyklým způsobem ve svém oblíbeném bytě a nehodlá na tom nic měnit, ani přes tlak doby a dravého investora, který už skoupil všechny ostatní byty v jejím domě a zamýšlí na jeho místě vystavět moderní komplex. Moc se mi líbil výkon Sonii Bragy v hlavní roli Claudie, zejména ve své noblese a klidném, ale rozhodném vzdoru. Vzdoru, který v širším plánu ukazuje střet s novou brazilskou generací, která místo lidské slušnosti a respektu postavila na první místo honbu za ziskem a postavením. Těsné čtyři hvězdičky. (02.07.2016)