Já, Daniel Blake

Není to Loachův nejlepší film, je to napůl politický statement, který mi při čtení Lavertyho scénáře přišel těžko stravitelný svým závěrečným apelativním patosem. Jenže Loach ho zrežíroval naprosto civilně, vybral si skvělé protagonisty a ustál ho s mírnou ironií, byť samozřejmě dominuje tvrdá obžaloba zmechanizovaného sociálního systému, v němž se člověk stává nedůstojnou položkou. Výsledek je tíživý pohled na chudobu, která se potenciálně týká každého z nás, protože je maligní součástí systému, ve kterém žijeme. Na Loachovi nutno paradoxně kritizovat i cenit konzistenci, s níž si lehce idealizuje své pracující hrdiny - není v ní totiž nic pokřiveného a neautentického, je v tom skoro naivní víra v dobro těch, kteří jsou v nouzi. Daniel Blake je nejlepší Loach od roku 2006 a osobně mám pocit, že je životnějším a podstatnějším filmem než Zvedá se vítr. [Cannes 2016] (23.05.2016)

„Dane, vyjebou s tebou, varuju tě. Udělají z tebe naprostýho zoufalce. Není to náhoda, je to plán. Znám tucet dalších, kteří to vzdali.“ - „Vybrali si špatnýho, jestli si myslí, že to vzdám. Jsem jako pes, co nepustí kost.“ Jenže ani „zakousnout se“ nemusí v tomhle boji stačit…Tím, že už znám o 3 roky mladší Loachův snímek Pardon, nezastihli jsme vás, ocitl jsem se na známé půdě. Oba filmy jsou vystavěny na podobných základech. Znovu jde o depresivní, tíživý, ale zároveň alarmující, kvalitní film. I přes jistou emocionální vyhrocenost postav jim opravdu fandíte. Loach znovu přesně pojmenovává sociální problémy dneška, zde se zaměřil na staršího pracujícího po infarktu a matku samoživitelku. Jejich souboj s byrokracií a neochotou je vyčerpávající až do symbolického konce…za mě to budou silné 4*. „Pokračujte prosím v zápisu a najděte někoho, kdo vám pomůže s hledáním práce na webu. V opačném případě byste mohl přijít o vše. Nedělejte to. Už jsem to viděla. Dobré, poctivé lidi na ulici.“ - „Děkuju, Ann. Ale jakmile ztratíte sebeúctu, končíte.“ (24.07.2022)

(68/2017) / Téma a message filmu vystupujú do popredia. Príbeh v podstate absentuje a chýbali mi aj výraznejšie emócie, keďže film pojednáva o zložitej životnej situácii. Pozitívom je hlavný herec Dave Johns, ktorý dokázal dať filmu tvár a perfektne zahral svoju rolu, hlavne v scénach ukazujúcich ako zložitý a paradoxný vie byť sociálny systém pre tých menej "vyhovujúcich". Škoda, že film je noazaj príliš civilný a nedokáža zabaviť aj vo filmovej rovine. (6/10) (24.03.2017)

Z počátku sledujeme poměrně zajímavě se rozvíjející souboj starého člověka s digitalizovanou byrokracií plnou absurdního "brazilovského" humoru. To se bohuižel týka pouze prvních asi 10 minut filmu, poté se objeví druhá hlavní postava, svobodná matka dvou dětí, která ztělesňuje snad všechna myslitelná klišé sociálních filmů. Sledujeme tedy scény, kdy hladoví na úkor svých dětí, snaží se usilovným šmudláním zašlých kachliček vytvořit pro děti důstojný domov, bezvýsledně si hledá podřadnou práci, nakonec se uchýlí k drobným krádežím a samozřejmě si zakoketuje i s prostitucí. Do hlubin klišé se nechá strhnout i hrdina prvních 10 minut, takže hraje hodného nezištného strejdu, který nejprve opraví celý dům, následně se stane vzorem pro děti a nakonec se určitým způsobem sblíží s jejich matkou. Občas sice probleskne během scén komunikace s úřady záblesk dobrých úvodních minut filmu, ale vždy jsou opět utlumeny dalším a dalším sentimentálním balastem. Když k tomu připočtu nepřesvědčivé, až příšerné (matka) herecké výkony, nedotažený scénář (většina vedlejších dějových linek nemá pointu, jen se prostě vytratí v průběhu filmu) a naprosto nezajímavou kameru a výpravu, není toho mnoho, proč stojí za to tento film vidět. (06.02.2018)

Nejspíš nejsem cílová skupina. Předpokládám, že po shlédnutí filmu jsem si neměla říkat, že si pán mohl sám za ten úřadový kolotoč. Kdyby byl film radši více o matce Katie, bylo by to rozhodně zajímavější a srdceryvnější. Takže těžko dát vysoké hodnocení filmu, u kterého si celou dobu říkám jenom "Tak už běž někam do práce, kde si sedneš na zadek!" (04.04.2017)