Zkouška dospělosti

Co se týče námětu, tohle klidně mohl být český film. Jenom by ho nikdo u nás nedokázal takhle natočit. Klíčovým slovem je tu "věrohodnost". Dvě hodiny dialogů, které nikdy nezaskřípají, uvěřitelní, nepřehrávající a nepitvořící se herci... Film, který je realistický, ale přitom ne polopatický a doslovný, nepodceňuje diváka. Prostě důkaz, proč jsou Rumuni v posledních letech filmově světoví a Češi ani náhodou. (27.04.2017)

Není to tak intenzivně depresivní jako 4 měsíce, ale Mungiu zřejmě veselá kopa nebude. Bez příkras odhalená praxe různých protislužeb, na kterých stojí většina nenápadné všednodenní korupce. Tedy něco, co je stejně běžné i u nás, jen se zdejší filmaři rozhodli, že to pro ně není zajímavé téma. Adrian Titieni je v hlavní roli velice přesvědčivý, ne že by to neplatilo i o ostatních, ale představitel hlavní role skoro neslézá z plátna (90%). (21.04.2017)

Vťahujúco a hypnoticky nakrútená civilná dráma, ostatne tak ako som u Cristiana Mungiu už zvyknutý. V tomto prípade však maturitný príbeh dospievajúcej dievčinky a jej otca lekára nemal takú razanciu a tak silnú pointu ako inokedy. Všetky tie strasti a peripetie okolo skúšky z Rumunčiny mi prišli čudné a neprirodzené, aj keď by sa to snáď dalo čakať, keďže nie som Rumun. Napríklad to ako tam z tých maturít robili "vedu" mi miestami prišlo až smiešne - polícia (aspoň tak vyzerali) pred školou, húf rodičov, ktorý s obhryzenými nechtami netrpezlivo stepuje pred budovou čakajúc na svoje ratolesti... - to všetko mi prišlo až prehnane komediálne, pretože také niečo u nás nie je a ani nebolo. Na druhú stranu to však môže mať akýsi edukatívny charakter, najmä ak uvážime súčasnú situáciu v Rumunsku a ako to tam s korupciou a s rodinkárstvom vyzerá. Za popremýšľanie tiež stojí fakt, že len pred pár rokmi bolo Rumunsko prezentované ako krajina, kde dali korupcii na najvyšších miestach ľudia riadnu facku (myslím, že tam niekoľko politikov bolo obvinených). No zrejme to ale nepomohlo. Slabší nadpriemer. 70/100 (27.03.2018)

"Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede". Příběh úspěšného občana, otce, manžela, milence a doktora, který svůj život i naděje drží pevně v rukách, nic ho nezaskočí, je odhodlán své vize dosáhnout navzdory všemu...a všem. Již dávno rezignoval na jakoukoli změnu společnosti a morálky ve své zemi, je ochoten proti ní použít její vlastní zbraně, tedy to nejhorší, čeho se muže chytit. Ač plný myšlenek o neochvějnosti zásad a pevnosti svého charakteru, nyní se dobrovolně ohýbá, jde přeci o budoucnost, kterou si nedá vzít. Z naděje se ovšem stává marná prázdnota a odcizení, vše, co ještě před pár dny nehodlal pustit, mu náhle protéká mezi prsty, již to vypadá, že snad ani není za co bojovat...žít. Výborně sehraný a odvyprávěný snímek, který křičí, ovšem velmi tiše, nabízí vynikající kontrasty a nabádá k menší, možná nejmenší míře pokrytectví, které v sobě všichni máme. Nelhat nikomu ve svém okolí, považuji osobně za jednu z největších svobod, které může člověk dosáhnout. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (07.06.2017)

Prostě asi fakt dobrý scénář a herci. Když se totiž opakují několika minutové záběry bez střihu, ve kterém se dvě postavy baví a ono vás to zajímá a nenudí, nebude hlavní kouzlo skryto v nějakém geniálním rozzáběrování a úchvatné stylizaci, nýbrž opravdu v síle scénáře a jeho ztvárnění herci. Opět se musím zmínit o tom, že mě neskutečně baví filmy, ve kterých hlavní hrdina řeší nějaké své vnitřní dilema a jeho stanovisko není tudíž od začátku do konce zcela jasné a jednoduché. Zkouška dospělosti navíc působí tematicky zcela věrohodně, divák si tedy snadno představí, že by něco podobného mohl řešit i on. Opravdu hodně dobrý film z té klasické festivalové kategorie "ve filmu jsou jenom nějaký lidi a furt si o něčem povídaj". 8/10 (20.04.2017)