Zkouška dospělosti

Keby sme sa miestami nemotali v kruhoch a nemal som pocit, že film mohol byť kratší v tom, ako podal svoju myšlienku, bolo by to super. Film je skvele zrežírovaný, výborne napísaný a má skvelé postavy. A chcete vedieť ako to na konci dopadne a či film skutočne k niečomu dospeje. No ako som povedal, mám pocit, že sa točíme v kruhoch a celý čas riešime to isté a okrem toho film nám mnohé veci naznačí a pôjde nejakým smerom, no následne už na tieto otázky nedostaneme odpoveď a celé to ostane veľmi otvorené. A popravde, ja by som chcel poznať odpovede na niektoré otázky v tomto filme. Pretože nechať niečo otvorené je super, no nedať skoro žiadnu odpoveď, to ma úplne neberie. Ale atmosféra filmu a výborný scenár z neho skutočne robia príjemné pozeranie. Takže určite odporúčam vidieť, len si nie som úplne istý, či nebudete mať tiež podobné pocity. Skúste s tým teda počítať. Hodnotenie: B+ (13.07.2017)

[KVIFF - 2016] Moje první setkání s rumunským filmem a to hned díky Cristianu Mungiu, který je velice oceňovaným tvůrcem. Zkouška dospělosti je konverzačním dramatem o tom, co se stane pokud se ve Vaší rodině stane nepříjemná událost těsně před nějakou velkou výzvou a zapletete-li se díky tomu do spirály výpomocí a úplatků. Natočené je to skvěle a herci si také odehrávají, to co potřebují. Načrtnuto je spousta dějových linií a do děje je zamotáno velké množství postav, ale po více než dvou hodinách zjistíte, že nevíte nic. Nic se nestihlo odvyprávět, tak aby se nějak uzavřelo. Jakoby tyto dvě hodiny byla pouhá příprava situace a postav, a čeká Vás další část filmu. Mungiu nestihl ani ve dvou hodinách odvyprávět, to co by chtěl. Škoda. (14.07.2016)

Příběh rumunského lékaře, který bojuje o lepší život dospívající dcery. Stačí jen udělat zkoušky a dostat stipendium na studia v Anglii. Jenže osud si se zúčastněnými zahrává, objevují se nečekané problémy a na světlo vycházejí kostlivci ze skříní. Nezbývá než obrátit se na přátele, přátele přátel a požádat je o pomoc. Nikdo ale nic nedělá zadarmo. (19.07.2017)

Znáte rčení o tom, že namazaný krajíc padá vždy svou namazanou stranou dolů? Tak Zkouška dospělosti je film právě o tom, když vám v životě nepadá krajíc, ale rovnou celý namazaný bochník a po pádu se ještě odrazí a dopadne (jak jinak než opět namazanou stranou) ještě o kus dále čili máte o to větší svinčík. Mungiu točit umí, o tom žádná. Problém je, že stejně jako u 4 měsíců mu samotná stupňovaná osobní tragédie slouží jako prostředek pro nastavování zrcadel společnosti a poměrům. Jenže tam kde to ve 4 měsících šlo pěkně ruku v ruce pospolu a vždy to bylo především o těch postavách, tak tady to působí přesně opačně. Jako by tu příběh sloužil jen jako odůvodnění k dalším a dalším přesahovým komentářům a osudy lékaře, jehož cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tu jsou tak nějak navíc a na druhé koleji. A ono je to v této poloze "jdu za tím a tím, kousek po kousku ustupuji ze svých principů a podvoluji se korupci, která tu je na každém rohu a čím dál tím více jsem uvízlý v sebezničující spirále" značně kolovrátkové čili ve výsledku poněkud ubíjejí*zííív*cí. (15.07.2016)

Neskutečně osobitý styl vyprávění, který pracuje s myšlenkama divákama. Adrian prakticky nesleze ze záběru a ty se stáváš takovej tichej šmíráaček jeho života resp. situací který mu soudruh nachystal a že se to na něj valí ze všech světových stran a tak zatímco Romeova dcera skládá zkoušku dospělosti, tak Romeo skládá zkoušku vyspělosti a právě díky jednečnému vyprávěcímu stylu Cristiana Mungiu má dynamický styl vyprávění i když rozumím tomu, že ne každýmu sedne pozorovat přes dvě hodiny chlapa a jeho "rvačky" se situacema i svými zásadami, může to na první pohled vypdat že se nic neděje, ale ono se děje kurva hodně. (14.07.2016)