Zkouška dospělosti

"Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede". Příběh úspěšného občana, otce, manžela, milence a doktora, který svůj život i naděje drží pevně v rukách, nic ho nezaskočí, je odhodlán své vize dosáhnout navzdory všemu...a všem. Již dávno rezignoval na jakoukoli změnu společnosti a morálky ve své zemi, je ochoten proti ní použít její vlastní zbraně, tedy to nejhorší, čeho se muže chytit. Ač plný myšlenek o neochvějnosti zásad a pevnosti svého charakteru, nyní se dobrovolně ohýbá, jde přeci o budoucnost, kterou si nedá vzít. Z naděje se ovšem stává marná prázdnota a odcizení, vše, co ještě před pár dny nehodlal pustit, mu náhle protéká mezi prsty, již to vypadá, že snad ani není za co bojovat...žít. Výborně sehraný a odvyprávěný snímek, který křičí, ovšem velmi tiše, nabízí vynikající kontrasty a nabádá k menší, možná nejmenší míře pokrytectví, které v sobě všichni máme. Nelhat nikomu ve svém okolí, považuji osobně za jednu z největších svobod, které může člověk dosáhnout. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (07.06.2017)

Po celou dobu trvání filmu, jsem měl neutuchající pocit, že kdyby něco takového natočil režisér Cristian Munglu za dob SSSR, pravděpodobně by zbytek svého života strávil někde na Sibiři v gulagu. Bacalaureat je totiž syrovým a nekompromisním průřezem rumunské společnosti, která svým osobitým stylem vyprávění působivě koresponduje s přáními a touhami hlavního hrdiny. Celý film tak krásně vykresluje tu "všednost" našich rozhodnutí a životních cílů, přičemž možná právě proto na mě zapůsobil tak silným dojmem. Je zde totiž neustále přítomen pocit, že něco podobného se může stát komukoliv z nás. Není právě tohle tím nejzásadnějším aspektem ze všech? (28.04.2017)

Není to tak intenzivně depresivní jako 4 měsíce, ale Mungiu zřejmě veselá kopa nebude. Bez příkras odhalená praxe různých protislužeb, na kterých stojí většina nenápadné všednodenní korupce. Tedy něco, co je stejně běžné i u nás, jen se zdejší filmaři rozhodli, že to pro ně není zajímavé téma. Adrian Titieni je v hlavní roli velice přesvědčivý, ne že by to neplatilo i o ostatních, ale představitel hlavní role skoro neslézá z plátna (90%). (21.04.2017)

Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není. (20.07.2017)

Prostě asi fakt dobrý scénář a herci. Když se totiž opakují několika minutové záběry bez střihu, ve kterém se dvě postavy baví a ono vás to zajímá a nenudí, nebude hlavní kouzlo skryto v nějakém geniálním rozzáběrování a úchvatné stylizaci, nýbrž opravdu v síle scénáře a jeho ztvárnění herci. Opět se musím zmínit o tom, že mě neskutečně baví filmy, ve kterých hlavní hrdina řeší nějaké své vnitřní dilema a jeho stanovisko není tudíž od začátku do konce zcela jasné a jednoduché. Zkouška dospělosti navíc působí tematicky zcela věrohodně, divák si tedy snadno představí, že by něco podobného mohl řešit i on. Opravdu hodně dobrý film z té klasické festivalové kategorie "ve filmu jsou jenom nějaký lidi a furt si o něčem povídaj". 8/10 (20.04.2017)