Reklama

Reklama

Němý Bobeš aneb Český Tarzan

(divadelní záznam)

Obsahy(1)

To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (169)

Matty 

všechny recenze uživatele

-„Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny“ -„Inu, vysoká…“ Atypicky pojatá hra, která je zároveň dokumentací vlastní rekonstrukce. Struktura jejího vyprávění není nepodobná 21 gramům a podobným kouskům, roztomilé jsou mnohé flashbacky typu „maminka mi vždycky říkala…“ zatáhnutí opony, roztáhnutí opony - na jevišti stojí jiná postava, pravděpodobně maminka dotyčného, která pronese jedinou větu – zatáhnutí opony, roztáhnutí opony – původní scéna pokračuje tam, kde skončila. Zcela chybí úvodní přednáška, tou je v podstatě prostoupena celá hra. Potěší citace údajné dobové kritiky Jana Nerudy, potěší množství nezapomenutelných scének, např. z filmu Nejasná sezóna dobře známá se starým papouškem („A je po ptákách“). Němý Bobeš, stejně jako ostatní hry Cimrmanů, úmyslně připomíná amatérský počin a vlastně jím je a je to tak dobře. Takhle se sice můžeme domnívat, že verze profesora Fiedlera z Vídně byla nakonec přeci jen věrnější předloze, ale byla i vtipnější? Těžko. „Což je pár kilometrů – přesněji dva“ 80% ()

Radiq 

všechny recenze uživatele

Tak tohle patří do zlatého fondu cimrmanova odkazu. Tak revoluční pojetí divadelní hry, to se jen tak nevidí. Retrospektivní vložky a alternativní Fiedlerova verze, v kombinaci s komentáři a semináři - a hlavně s hromadou vynikajícího humoru - to je až nebezpečně skvělé. Hlášky jako "Cos to udělal, Pepiku?", "Říká se, že doušek vína dodá herci jistoty. Nevím." nebo "A tak se návštěvou Járy Cimrmana proměnilo ospalé lázeňské městečko přes noc v překrásnou uhelnou pánev." - to mě dostalo úplně do kolen. A to ani nemluvím o špionskejch babkách kořenářkách. A to je jen zlomek všeho, co je v této hře k vidění. Jedna z jejich top her. ()

Reklama

Olík 

všechny recenze uživatele

Cimrmanův Tarzan v podobě mlčenlivého prosťáčka Bobše patří, pro většinovou masu, mezi ty méně známé kusy svébytného pražského divadla. A ačkoliv se zvolání jako například "Cos to udělal, Pepiku?" a nebo "Hoďte na něj deku" hojně citují, je dost možné, že mnozí by měli nemalý problém s jejich zařazením. Tím však nechci říci, že by Němý Bobeš patřil mezi ty méně významné......naopak, svou kvalitou patří k těm nejlepším. Svěrákovsko-Smoljakovská rekonstrukce dramatu zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem má své kouzlo v odlišnosti od dalších cimrmanovských kousků, kterou je nerozdělení na dvě samostatné části (referát / hra). Další nespornou devízou je fakt, že televizní záznam z roku 1997 nedovoluje účinkovat některým z později angažovaných herců-neherců (Šimon, Reidinger), ale pouze starému dobrému obsazení. O osobitém humoru, který by se dal bez nadsázky častovat označením kulturní dědictví, se ani nemá cenu opětovně zmiňovat. Tady už není dále co psát.....klasik zůstane klasikem, klasika klasikou. Obsazení: Hajný, Wassermann, baron - Ladislav Smoljak / Lékař - Zdeněk Svěrák / Farář - Jan Hraběta Marta, hostinský, sluha / Bořivoj Penc / Bobeš - Genadij Rumlena / Papoušek - Michal Weigel ()

IvoP 

všechny recenze uživatele

Zajímavosti: je známo, že hra NB je psána podle života špiónky Kuncové. Je to ale navíc i o Cimrmanově synovci Lubošovi, který do 5 let nepromluvil a první co řekl je věta "Kde je dort" (při svých narozeninách). Ve scénáři stojí věta "...jako to dělá dr. Šubrt z Brodu". Často je tam ovšem slyšet "...jako dr. Petiška z Brandejsa". To je taková pietní vzpomínka na jednoho bývalého člena. Ten v momochodem v NB alternoval v roli Marty (+Hostinský+Sluha). Jeho alternaci převzal Bořivoj Penc. Podobně roli faráře (a v semináři titul OCHRANÁŘ PŘÍRODY) bylo tehdy možno spatřit Oldřicha Ungera (jeho alternaci převzal Jan Hraběta) , takže toho jsme mohli vidět jak vysvětluje statistiku hub, odchyt zmijí a hromadění horníků v dole Marcela. Závěr se povedl, když Bobeš na konci řekne "Pra-ha". Ale překvapilo mne že přednášku od obchodním cestujícím Jeřábkovi četl Ladislav Smoljak - čekal jsem Genadije Rumlenu, neboť tuto pasáž přednáší většinou představitel Bobše. Protože z audia znám faráře v podání Jaroslava Weigela, tak jsem uvítal alternaci s Janem Hrabětou. Na audiu v oné čtyřroli hraje Ladislav Smoljak akorát barona, zbytek Miloň Čepelka (toho bych rád viděl v roli barona). ()

mcleod 

všechny recenze uživatele

Jedna z nejlepších her Divadla Járy Cimrmana aneb pokus o vyrovnání se českých cimrmanologů s faktem, že rakouský profesor Fiedler byl první, kdo uvedl až na pár fragmentů ztracenou Cimrmanovu hru Němý Bobeš. Hra má zcela jinou koncepci než ostatní cimrmanovské hry, a tak docházíme k objektivnímu závěru, že díky tomuto originálnímu pojetí ve spojení s výborným humorem vznikla jedna z nejlepších her Divadla Járy Cimrmana. Co jsem říkal... kdo to říkal... já to říkal. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (10)

  • Původně lékař, který očkuje proti neštovicím do pravé paže, nebyl Petiška z Brandýsa nad Labem, ale Šubrt z Brodu. Petiška se ve hře objevil až po jeho smrti v roce 1980. Ve filmu Nejistá sezóna (1987) má Josef Vondráček, který ve filmu představuje Františka Petišku, jméno František Šubrt, což na původní jméno lékaře v Bobši naráží. (mnaucz)
  • V dece, pod kterou je Papoušek, jsou díry, aby představitel Papouška trefil mimo scénu, když má „spadnout za scénou“. Díry tam však vždy nebyly. „To jsme ještě byli na Solidaritě a hrál tu roli Papouška Michal Weigel, syn Jaroslava Weigla. No a když měl jít za scénu, kde ‚jakoby‘ spadne, tak šel směrem k hledišti a spadnul na jednu divačku. Naštěstí se divačce ani Michalovi nic nestalo a publikum se mohlo zbláznit smíchy. Od té doby jsme tam udědaly díry, aby Papoušek trefil mimo scénu a nespadnul tam, kam nemá,“ vzpomíná Jan Kašpar. (mnaucz)

Reklama

Reklama