Stanfordský vězeňský experiment

Kurevská nuda a nekonečný stereotyp. Do rolí byli obsazeni ti nejnesympatičtejší čůráci. Navíc už jsem nějaký ten film o stanfordském experimentu viděl, takže jsem se připravil o nějaké to překvapení. Vlastně bych to ani nenazval experimentem. Podle mého názoru to byla spíše hypotéza. Každopádně odpad. Opravdu nepěkná zívačka. (21.12.2016)

Byť téma a celý problém, "kde se v lidech bere zlo" je závažnou věcí a tenhle experiment o lecčems napovídá, tak zpracování místy spíš připomínalo předhánění se v tom, jak ponížit člověka ještě více. Dovedu si představit úplně jiné zpracování, a ony i jsou, i když nevím, jestli podle mých představ. Prostě tenhle snímek u mě zůstal někde v polovině, a protože jsem se úplně nenudil, tak dávám tu horní hranici půlky. (23.08.2020)

První, opravdu podle skutečné události, natočený příběh ze Stanfordu přesně tak, jak byl. A musím říct, že to bylo hodně mrazivé představení. Nejvíc samozřejmě člověka zdrtí dvě myšlenky: "Proč jsi to dělal?" "Protože jsem mohl."---"Víš, jakej je rozdíl mezi náma dvěma?" (vězeň,stráž) "Ne." "Hod tou mincí." 90% (17.07.2017)

Neobjektívne 4, nakoľko ma tento experiment hrozne fascinuje. Ale neviem či by sa to zverstvo, čo sa tam udialo nedalo urobiť aj lepšie. Príliš veľa zoom-in, kulisy boli strašne neprehľadné, niektoré scény príliš zdĺhavé (chápem zámeru zhustiť atmosféru, ale po 84x už skôr nudia). Ale plusy sú jednoznačne herci, story a relatívne happy end outro. (25.06.2021)

„Vítejte na instruktážním setkání. Jistě vás potěší, že jsme vás vybrali v této studii na pozice strážných. Rozhodli jsme se na základě vlastností, které jste prokázali během svých pohovorů.“ Není nad to být upřímný…Předchozí verze Stanfordského experimentu jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat. Při úvodních pohovorech ani tak nepřekvapí důvod účasti, jako fakt, kolik lidí by preferovalo být raději vězněm („Nikdo nemá rád dozorce.“). Jenže to se poněkud setře, když někteří jedinci dostanou v podstatě neomezenou moc (zvláště „John Wayne“). Pak se nabízí řečnická otázka, kde končí „simulace“ a začíná realita, v kterou všichni, bez ohledu na svou roli, začnou věřit. Ačkoliv skutečné zamyšlení pro diváka je v tom, jak by se asi choval on sám (celkem jedno v jaké roli). A jak se mi líbilo postupné přitvrzování a gradace, tak mě lehce zklamala kolísající míra uvěřitelnosti, nejslabší v tomhle ohledu byl návštěvní den (opravdu bez reakce?). To je trochu škoda. Přesto i díky výborně vykreslené psychologii postav a silným momentům dám solidní 4*. (26.01.2020)