Stanfordský vězeňský experiment

Americký psychológ Philip G. Zimbardo, prišiel so “skvelým nápadom” , na začiatku 70. rokov, 20. storočia - na Stanfordskej univerzite. Hlavná myšlienka spočívala v tom, že mali skúmať pomocou EXPERIMENTU - poprípade - Simulácie , ako bude vplývať na študentov PREMENA - ( Zrekonštruovali v škole provizórne VÄZENIE, pričom má to celé trvať 14. dní - dva týždne ), že jedna skupina študentov sa ujme úloh DOZORCOV, druhá skupina sa ujme úloh VÄZŇOV, to všetko sa vytvorí v škole, cez prázdniny, kde samotný stvoriteľ - Zimbardo, bude mať zabudované kamery, pričom nie je na to sám, má niekoľko asistentov, medzi nimi i černocha, ktorý sedel natvrdo, a teraz je pozorovateľom. ŠTUDENTI sa prihlásili na miestny inzerát, každý z nich absolvoval vstupný pohovor, kde sa podľa toho rozhodlo, kto do akej skupiny pôjde. Očividne NAVRCH - majú dozorcovia, ktorí postupne preberajú nad nimi celú kontrolu, sú nadradení, kde sa do popredia - čoraz viac tlačí - jednak to, že študenti sa začínajú stotožňovať so svojimi rolami, až nadmieru autenticky, najmä dozorcovia sa správajú voči nim - ako k handrám. Skúšajú, aký konečný nátlak - dokážu zniesť, vydržať, či ich to zlomí, lebo si nájdu obetného baránka, na ktorého sa zavesia, On sa potom pokúša o vzburu, ale nebude mu to nič platné ! Vlastne, toto sú všetko chlapci, ktorí asi nikdy nemali väčší kriminálny priestupok, nie sú zvyknutí na štyri steny, vôbec pôsobisko je tak stiesnené, že sa začína vytvárať dusná - atmosféra z malého priestoru. Po niekoľkých dňoch - sú na tom po psychickej stránke - MIZERNE, že dvaja to vzdajú, tí, ktorí vydržali - musia ďalej znášať, čo si zase dozorcovia vymyslia... nočný budíček, kliky, brušáky, čokoľvek ich napadne, tak to musia splniť, a keď NIE, TAK HOR SA - DO DIERY ! Nátlak sa čoraz viac stupňuje, až to raz prerastie do záverečného extrému, ktorý tento PROJEKT - bude musieť ukončiť. Dlho som nevidel film, ktorý sa netvári ako film, je to rekonštrukcia, lebo Zimbardov - experiment - sa naozaj odohral. Neviem, či by som ja vydržal nátlak väzňov, a zase neviem, ako by som sa správal na mieste dozorcu, či by som bol tak krutý ? Je to v každej ľudskej povahe od samého narodenia, aký bude, keď má niekto veľkú nadvládu nad niekým, tak sa potom stane toto. Alebo Hitler ! Vtedy - to nie je možné len tak ukončiť. Réžia je majstrovská, niečo ako Lumet v 12. rozhnevaných mužov, herecké výkony - bezchybné, uzavretý priestor - klaustrofóbia, a takto by som mohol pokračovať - do zblbnutia... (28.11.2015)

Nejpozoruhodnějšími bývají ty filmy, na které narazíte absolutní náhodou, neznáte je ani pět minut a už je vám jasno, že jsou vaší volbou pro onen den. Tím se stal i zhola neviditelný The Stanford Prison Experiment, který věrně zobrazuje jeden z nejkontroverznějších počinů v historii novodobé psychologie, ačkoliv já patřím do té masy jedinců, kteří o něm nikdy neslyšeli. Tenhle filmařský kousek rozhodně nemůžu doporučit fanouškům akční jízdy, kteří se mohli touto tématikou zjevně pokochat v obdobném Experimentu z roku 2010, který ovšem prý pouze převzal inspiraci ze skutečného příběhu. Tohle je až krutě autentické psychologické drama, důvěrně zachycující nátlak na lidskou mysl a duši. Plné velmi důvěryhodných postav i vědeckých hříček, jež dokonale doplňují napětí celého filmu. V neposlední řadě jsem konečně po letech také přišel na chuť Ezru Millerovi. (10.02.2018)

Od tohoto filmu jsem popravdě očekával především opravdu hutné, psychologické drama, říznuté syrovým terorem, ze kterého se drsné postavy budou hroutit, a celé to následně vygraduje do emoční pecky, kterou budu ještě dlouho vydýchávat. Přesně takto na mě totiž působil avizovaný obsah tohoto vysoce hodnoceného snímku, o to víc jsem ale měl pak po celou dobu filmu vykulené oči, když jsem naopak postupně zjišťoval, o jakou lehoučkou limonádu se jedná, a upřímně jsem pak byl při závěrečných titulcích jen pořádně nasraný, jelikož ničeho, co jsem očekával, jsem se ani zdaleka nedočkal. Co tedy Stanfordský vězeňský experiment nabízí? Bandu ufňukaných, vysokoškolských chcípáčků, na které, když někdo zvýšil hlas, tak se zechcali a volali po rodičích, a vážně jsem si po celou dobu říkal, že tohle snad nemohl myslet nikdo ani vážně, že divák uvěří tomu, že se po 24 hodinách polovina chlapců, vylosovaných do řad vězňů, sesype. To je jako vážně podle skutečné události? Že na mě floutek z druhé strany houkne, abych vstal z postele a já na základě toho začnu organizovat rebélii, že jsem nekompromisně šikanován, téměř až zneužíván? Prostě já si nemohu pomoct, ale na mě to celé působilo od začátku absolutně nepřesvědčivým dojmem, kde jsem žádné z postav nevěřil jedno jediné slovo, či gesto, nemluvě o té skupince profesorů, pozorovatelů, nebo co to mělo být, kteří se hroutili snad ještě rychleji a teatrálněji, než ti rádobyúčastníci experimentu, prostě celkově fakt směšná a naivní podívaná, která navíc nenabídla ani žádnou atmosféru, napětí, natož emoce, prostě jen naprosto nevěrohodná a totálně nezáživná nuda, kde trapnost převálcovala veškerý zbylý obsah filmu. Tento film zkrátka beru vážně jen jako hodně blbej fór, který si nezaslouží vůbec žádnou pozornost. (28.02.2021)

Byť téma a celý problém, "kde se v lidech bere zlo" je závažnou věcí a tenhle experiment o lecčems napovídá, tak zpracování místy spíš připomínalo předhánění se v tom, jak ponížit člověka ještě více. Dovedu si představit úplně jiné zpracování, a ony i jsou, i když nevím, jestli podle mých představ. Prostě tenhle snímek u mě zůstal někde v polovině, a protože jsem se úplně nenudil, tak dávám tu horní hranici půlky. (23.08.2020)

Poměrně civilně pojatý snímek o známém vězeňském experimentu. Neznámí herci podávají slušné výkony. Jen prostě pro mě budou filmy s touto tématikou asi vždy na tři hvězdy. Nevím, co by se muselo stát, abych šel s hodnocením výš. Přitom toto zpracování bylo velice reálné. Možná větší vykreslenost postav. Co mne ale vyvádí z klidu, je koment jednoho ze zúčastněných "vězňů" po ukončení experimentu, který omlouvá chování nejkrutějšího "bachaře" s tím, že on tak krutý být musel, protože to byl jeho úkol a že za normálních okolností to může být normální a pohodový kluk. S tímto tvrzením a názorem nemohu nikdy souhlasit, protože dle mého názoru se jedná o typ osobnosti, který toto chování umožní nebo neumožní. Pokud by se po nějakém čase začali všichni "bachaři" chovat stejně (v tomto případě shodně krutě), chápal bych, že čas v nezvyklých a extrémních podmínkách všechny donutí takto se chovat. Pokud se ale v jedné skupině chová po dobu několika pár dní každý jinak, znamená to, že se projevují povahové rysy individuálních jedinců. Rozdíly v povahových rysech by byly smazány (pravděpodobně!) až po delším časovém úseku, což by potvrdilo mou teorii, že čas a systém všechny semele. Jenže experiment, jak známo, trval jen pár dní. (01.04.2016)