Oklamaný

(Budou spoileři) Trochu Sofii podezírám, že akorát adaptovala naši klučičí rutinu ze střední. Dělat chudáčka pod stromem, omámit zachránkyni, přijmout pozvání na dívčí internát a tam se nechat rozmazlovat kompletním dvojpokojem; to byla naše strategie, kterou Colin docela dobře napodoboval. Jenom teda s tím řezáním to bylo naopak - my byli ti, kteří řezali. Samozřejmě odchody se bez šrámů neobešly, ono totiž zdrhat se staženejma kalhotama před nasupenou vychovatelkou nebo krvelačným správcem internátu není taková selanka jako bejt chráněncem Nikolky Kidman v občanský válce. Ale na rozdíl od desátníka McBurneyho jsme si dávali velkýho majzla na odvrácenou tvář ženskýho kolektivu. Ačkoli se ve filmu během hodiny a půl stane zhruba tolik, kolik při badmintonovým zápase koal, díky všem detailům vzniknul celek, kterej mě teda zatraceně dost bavil. (20.08.2017)

Začnu tím, co mě uchvátilo nejvíc - a to byly, překvapivě, ony krátké záběry nádherně nasvícených přirodních scenérií. Mělo to nějaký smysl? Asi ne, ale hezky se na to koukalo. A jak si to po sobě čtu, ta věta by se dala aplikovat na celý film. Jak píše Pomo, dějově řídké a diváci se smějou na místech, kde nevím, jestli S.C. ten smích plánovala. Těch dvou hodin nelituji, ale znova bych se na to nepodíval. 70 % (06.07.2017)

Když si partička krutě zanedbávaných a notně zduřelých jižanských panen pořídí nového zahradníka v podobě fešáckého unionistického zběha, je to mlaskání slyšet až v Savahah, prokrvené dusno by se dalo krájet a schyluje se buď k pořádné hromadné mrdanici nebo ke vzájemnému kundímu psychoklování. Výsledkem je však v tomto případě unylý zbytečný sračkovitý rymejk bez čehokoliv a o ničem, v němž se schýlilo akorát tak k šesti skupinovým motlidbám, čtyřem hromadným večeřím, dvěma hudebním produkcím, okopávání záhonů, nějakému tomu vyšívání deček, první pomoci, druhé pomoci a finální pomoci, prokládaných bandou vzdychavého očumování tentokráte mimořádně slizkého Kolína, který ve srovnání s Klintovým machistickým šarmem působí jako přiteplený jeliman, co se stará akorát o to, jestli má ve vlasech dost gelu. Nulový spád, nulový děj, nulová dramatizace, nulová atmosféra, prostě jen hodina a půl ploché kostýmní nudy a toporně otravné strojenosti jižanského bontonu s profláklýma držkama. A tak jediným společným prvkem s původní solidně zdramatizovanou, atmosférickou a místy až mrazivou Istvůdovkou je opět vskutku hororové osazení té pičí farmy, kde by nepedofilní, alespoň trochu estetický heterák rozhodně neměl do čeho píchnout. Kolín si oproti Klintovi věru nijak nepolepšil a opět má kromě bonusového čokoládového babochlapa k dispozici pouze tři škaredé děti, dvě obskurně ohavné juniorky a jednu už kapku zteřelou a žluklou škebli. Ale ani on, stižen patrně těžkým válečný traumatem, nezaváhá, trefí rovnou do hnědého a před svou krásnou, esteticky vyváženou, něžnou a zkušenou pravačkou dá raději přednost Dunstce, která by z fleku mohla xichtem plašit masařky. Úchyl jeden! (05.10.2017)

Osobně mám o čem přemýšlet. Navzdory jisté povrchnosti a chybičkám v dramatu dávám palec nahoru a musím říci, že mě zaujal zejména otázkami vyvolanými po zhlédnutí filmu. Přeji filmu úspěch a doporučuji ho zejména ženskému publiku, neboť z dámského úhlu a pro ně byl primárně natočen. Oklamaný má kromě svých kvalit dvě slabiny. Kámen úrazu tohoto filmu je ZÁMĚRNÝ humor, kteří mnozí rozchechtaní diváci brali jako scénáristickou a režijní chybu. (Ovšem šlo o artové, náročnější publikum, diváci v běžném kině na to možná budou reagovat jinak). Kontroverzní Coppola často rozdělovala publikum na dva tábory a tak je tomu i v tomto případě. Sama ještě před uvedením do distribuce říkala, že natočila černou komedii, žádnej hororovej thriller, ale dramatický příběh o charismatickém vojákovi, který svojí přítomností naruší pořádek v klidném domě, obývaném opuštěnými ženami. Režisérka a scénáristka v jednom zná ženské hrátky, slabiny, rivalitu, žárlivost a dělá si z nich půvabnou legraci. Druhá slabina je, že film nikdy nenabere strhující napětí, prudký spád, pořádnou jízdu ani dramatický var. Jak se při tomhle příběhu podařilo nechat film bez tlaku a nechat ho spíše stále jen pomalu plynout? Právě černý humor zde šel i v nejtěžších situacích úmyslně do nadlehčujících vtípků. Bohužel právě na úkor dramatičnosti a hloubky, což filmu u části diváků zlámalo vaz. Chybičky vynahrazuje například nádherný estetický vizuál, ať už přírody, domu nebo kostýmů. – A i přes ony jisté nedokonalosti film opravdu nezatracujme. Je o moci mezi muži a ženami v extrémních situacích a o tématech, která nikdy nezestárnou a z mezilidské interakce nevymizí. Jsem ráda, když po opuštění kina mám o čem diskutovat a nechat v sobě "prožité události" ještě i druhý den doznívat. Na film půjdu ještě jednou, už pro to, že při druhé projekci si prý všimneme více vrstev a spousty detailů, věcí které jsme možná původně přehlédli nebo jejich význam nepochopili. – Jak už anotace napovídá, děj se odehrává během občanské války… (12.07.2017)

Opäť sa mi raz potvrdilo, že sa Sofia Coppola od jej Strateného v preklade (2003) nikam neposunula. Stále stavia na rovnaké karty a stále robí tie isté chyby. Samozrejme ide o chyby tak, ako ich vidím ja, nerád by som sa niekoho dotkol. Vizuálne znovu ohromujúce, podobne ako napr. pri jej Márii Antoinette (2006), no vzhľadom na svoju úbohú obsahovú stránku a chabé vykreslenie postáv s ich jednaním, to bolo opätovne zbytočne prispaté a komótne, čo malo za následok obrovskú nudu, kde jediným rozptýlením bola len oku lahodiaca výprava, kostýmy a predovšetkým pekná kamera s umným využívaním svetla a tieňa. No to sa mi po chvíľke zunovalo a tak som nutne upadol do akéhosi zvláštneho stavu letargie, s občasným rozptýlením v podobe chlípneho Farrella alebo pohľadov nažhavených a už dlho neukojených slečiniek. Niečo zaujímavejšie prišlo až v poslednej tretine, ale to už som bol taký otrávený, že jediné na čo som sa dokázal tešiť bol skorý koniec. Veľmi slabý priemer s pocitom nadhodnotenia. 50/100 (10.10.2017)