Oklamaný

Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím! Já se cítím Oklamaný svými hormony dennodenně! Podívejte, jsem jenom slabý muž a ono mít píču není žádná kvantová mechanika. Příklad z nedávna: Bohatě stačí, když mi v telefonu lehce svůdně (na stupnici svůdnosti od jedné do sta nemusíte ani na stupnici být) řeknete, že vám došel ananasový džus a kéž by se tak našel někdo, kdo by vám ho doplnil. V ten moment se mi zatmí před očima v důsledku hromadnýho odlivu krve z mozku, péro se mi stočí jako buzola po směru životního šuku, já okamžitě zanechávám veškerých činností, i kdybych zrovna někomu operoval srdce, a vydávám se přes devatero hor, řek, lesů, pouští, minových polí, v chladu, horku, bouři, hurikánu, na kajaku, velbloudovi, rotopedu, bez bot, peněz, otázek, přímo rovnou po vůni poševního výtoku. Jelikož moje pohlavní pudy řídí pouze jediná mozková buňka, která 24/7 řve go!Go!GO!, začnu si důležité organizační dotazy pokládat zpravidla při překonávání posledního poschodí. Byla to vůbec výzva k sexu? Neměl bych ten džus radši koupit? A nevolal jsem si vlastně s mámou? Tak takhle těžký život má člověk, co je otrokem svého z celého žaluda nenasytného ptáka. Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím! (16.10.2017)

Kirsten Dunst je možno sledovat pod taktovkou Sofie již po dvě desetiletí a co film, to rozkoš. Nyní poprvé k sobě přizvaly také Nicole. A výsledek? Nádherný vizuální zážitek, který je vyprávěný vlastním tempem, pouze s diegetickou hudbou. Skvělé téma z občanské války kazí pro našince pouze fakt, že původní román nebyl přeložen a chybí toliko kontext. (12.08.2017)

Název sedí, ale nejvíc jsem se cítila oklamaná já. Jako já si táhnu k televizoru poznámkový sešit a plnící pero s tím, že si budu psát poznámky, jak co nejlépe zatočit s mužem a teda nemůžu říct, že by mě jižanská děvčata extra přesvědčila svou vynalézavostí, to znám lepší způsoby jak chlapovi otrávit odpoledne. Třeba ho v sobotu odpoledne vzít na nákupy do Pandory s tím, aby mi na náramek vybral přívěšek, který by nejlépe vystihoval to, co ke mně cítí. V autě si pustíme album Tomáše Kluse, přičemž navrhnu, jak moc by bylo fajn secvičit si duet, co Tomáš zpívá se svou manželkou Tamarou (podle míry provinění mu přepustím mužský či ženský part), večer už zbývá jen kouknout se na jakýkoli film, kde hraje Channing Tatum, no a pak ho dorazím pár poznámkama typu „takhle maj vypadat břišáky“. Pokud mu v očích svítí ještě kapička životní naděje, tak ji rychle zhasím s tím, že zítra přijede na oběd maminka. (06.10.2017)

Pozerám, že môj názor na film sa začína čoraz viac vzdaľovať od našej tzv. CSFD elity, ktorá rieši v súvislosti s Coppolovej filmami úplne nepodstatné veci (eufemizmus pre kokotiny) ako dej a tak podobne. Sofia Coppola predsa bola vždy o atmosfére, herectve, pocitoch, problémoch v komunikácii postáv a perfektných obrázkoch a ak od nej po toľkých filmoch čakáte nejakú hutnú epiku, ste naivní. Tento film urobil Philippe Le Sourd a jeho osvetľovač, lebo takto krásne mäkko nasvietné interiéry som asi ešte nevidel a naozaj to pripomínalo rozpohybovanú galériu (Tommy987™) a herečky, z ktorých to svetlo robí priam renesančných anjelov až kým nevystrčia rožky. Z hercov by som vypichol asi výkon Kirsten Dunst lebo tá tu predviedla zas inú polohu ako v ostatných Coppolovej filmoch a myslím že prehrala aj Kidmanku, ktorá je tu tak trochu stále Kidmanka. Elle Fanning si tú naivnú nádržku fakt užívala a bolo to poriadne vidno; ak to dievča bude pokračovať vo výbere takýchto filmov, do desiatich rokov bude herecká extratrieda. Takže za atmosféru, obrázky, nasvietenie, Kirsten a Elle u mňa 9/10. (17.07.2017)

Jemnější, senzuálnější a sofistikovanější zpracování románu Thomase Cullina, než jaké v roce 1971 natočil Don Siegel s Clintem Eastwoodem. V původním filmu představovaly zkázu muže žárlivé a pomstychtivé ženy, které nedokázaly potlačit svůj chtíč. Chápu proto rozhodnutí Sofie Coppolové zpracovat stejný námět tak, aby výsledkem nebyl film vyjadřující mužskou paranoiu z ženské hysterie a v němž jsou jižanské krásky definovány výhradně svou sexualitou (nebo její absencí). Coppolová vypustila širší historický kontext a nahradila jej nadčasovým vyprávěním o souboji pohlaví a dívčím dospívání. Podobně jako ve Smrti panen nebo v Marii Antoinettě své hrdinky uzavírá do zlaté klece, která jim poskytuje určité výsady, ale současně jim brání ve svobodném projevení jejich individuálních zájmů. Tato uzavřenost se v Oklamaném projevuje také v ignorování vnějšího světa, odpovídajícím hledisku privilegovaných bílých dívek, které zajímají pouze jejich vlastní potřeby. Oklamaný je přes zdání plochosti a povrchnosti vrstevnatý, podvratný a vtipný film s nejednoznačným vyzněním (více tady). 85% (14.07.2017)