Kill Bill

Starší tarantinovky mám opravdu rád, i když se pohybují v oblasti žánrů, kterým zrovna neholduju, tak je Tarantino dokázal natočit nápaditě a s přidanou hodnotou, kterou musí ocenit každý filmový fanoušek. A´t už šlo o Gaunery, Pulp Fiction nebo Jackie Brown, vždycky jsem našel něco, co mě obohatilo. Kill Billem začala u Tarantina éra filmů bez přidané hodnoty, které sice můžou fanoušky žánru fascinovat svou "čistotou", ale mě obchází velkým obloukem. Kill Bill je hold akčním východoasijským filmům, což je záležitost, která mě naprosto neoslovuje. Postavám schází byť jen minimální hloubka,o scénáři ji zbytečné hovořit. Jak napsal Cival, je to "naprosto prázdná, samoúčelná hovadina, jíž se nedostávají emoce ani psychologie postav." Já dodávám, že má slušnou kameru a hudbu, za což si ode mě zaslouží jednu hvězdičku. Cival tutéž "samoúčelnou hovadinu" odměnil třemi, což mě překvapuje víc, než pět hvězdiček od nadšeného žánrového fanouška...Celkový dojem 25 %. (16.02.2008)

Tarantino je génius. Tento bloodfest je toho nevyvratitelným důkazem (alespoň pro mě). Námět vpodstatě naprosto debilní a jednoduchý - pomsta. Ale mistr z toho opravdu dokáže vytěžit maximum. Neskutečně efetkní podívaná, výborné souboje v japonském duchu, místy vtipná místa (hudba při končetinovém rodeu v Tokiu:)), celkově výborná práce s kamerou i herci. Režisérskými nápady se to tu jen hemží...Pravděpodobně se to leckoumu líbit nemusí, ale kdo se nebojí trochy krve (no dobře, VELKÉ trochu krve) a bude toto dílo brát s nadsázkou, nemůže být nespokojen. Bravo! (22.10.2006)

Není to jen dokonale atraktivní vizuální kabátek, ale kompletní dokonalá estetika včetně animovaných sekvencí, krvavé nadsázky, odkazů na westernový žánr i samurajské filmy. Kill Bill předvádí perfektní stylovost a zároveň, když už ne úplně obsahovou, tak určitě emocionální hloubku. Pro mě naprosto prožitá výprava za pomstou, mocné povstání z popela, honba za mýtickou postavou Billa, jehož jméno se někteří bojí i jen vyslovit a přitom Nevěsta je "ještě víc". Spolu s O-Ren představují mé oblíbené ikony ženské síly napříč kinematografií. 10/10 (05.09.2009)

Tomuhle velevýblitku jsem se vyhejbala naprosto úmyslně, jelikož všechny mé mistrovské asijské smysly mi říkaly, že to bude strašná píčovina. Nakonec jsem se nechala ukecat místním hodnocením a hlavně tím, že tam hrají šukézní kočky Lucy Liu a Čiaki Kurijama. Tyhle dvě škvíry mám ráda a když mi bylo řečeno, že obě ve filmu píchaj s Umou, tak jsem teda kejvla a rozhodla se dát filmu Kill Bill šanci. No a hned jsem získala poučení - Příště naslouchej svým smyslům , krávo blbá !! Celej film jsem tak byla nucená koukat na Umu ve žlutým overalu, která musela mít nonstop krámy a její kňourání a cesta za pomstou mě za rodidla zrovna dvakrát nechytly. Film se táhne jak smrad z hajzlu a ke všemu je dlouhej jak péro černýho pornoherce. Akce je dost, jenže až na pár soubojů to je jen noha sem, noha tam, ruka sem, ruka tam, hlava sem, hlava tam a když vytejkal desátej hektolitr kečupu tak už mi bylo totálně u prdele co ulítne kam. Vše tak zachraňuje Lucy a Čiaki...jenže konec je tak dementní, že jsem zhnuseně zahodila imaginární popkorn a zuřila jaký z asiatek udělal Kventin Tarantule krávy. Kdo nás alespoň trochu zná, ten ví, že Uma by byla nasekaná na sushi, naservírovaná členům šílený bo bláznivý (už ani nevim a je mi to kolosálně jedno) vosmavosumdesátce a zbylo by z ní maximálně čerstvě vysraný hovno, spláchlý rovnou do hajzlu. Kam by se dal poslat i tenhle film...a to jsem já kráva slíbila, že mrknu i na dvojku. Kurváááá (19.03.2017)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)