Wind River

Mráz, noc a bosá slečna beží pláňou plnou snehu, to čo zažila, nijak nepripomína nehu. Skôr rozbité zrkadlo snov a plánov, no na pomstu čas nemá, tu bude treba iných pánov. Či vlastne pani agentku a pána lovca, čo nechovajú sa ako tupá pred popravou ovca. Príbeh prostý a zároveň plný iskrivého mrazu, pointa sa vyvŕbi neskôr, nie zrazu. Kto chce i bez učenia nájde vo filme i kus poučenia. Síce tak trochu instantne americky, no ale v týchto typoch thrillerov je tak tomu vždycky. (12.05.2020)

Asi spoilery, tak aby se neřeklo. Říci o Wind River, že je to film prostý jak bulharská striptérka, by bylo urážkou bulharských striptérek. Čímž zároveň nehodlám urážet ani práci Taylora Sheridana, jen jsem ve filmu nenašel nic mimořádného. Jsou v něm prvky, které jsou rozhodně dobré, zejména atmosféra. Ovšem práce s postavami a především zápletka samotná, jakož i její rozuzlení, jsou na úrovni řadového krimiseriálu, tedy až na masakrální závěrečnou přestřelku. Pokud jde o postavy, tak se mi nelíbilo, že na plátně zhyne několik vedlejších postav, aniž by to mělo nějaký emocionální dopad na zbytek osazenstva. Střílečka (která ve filmu působí trochu jako pěst na oko), při níž zahyne šerif, dva nebo tři jeho zástupci a asi šest pachatelů, projde vlastně tak jakoby mimochodem, protože kamera pořád zabírá postavy hlavní, ne plebs okolo. A pokud jde o ony postavy hlavní, v tomto případě jsem smysl postavy Elizabeth Olsen v příběhu fakt nenašel. Byla to určitá repetice agentky, kterou v Sicariu hrála Emily Blunt, ale zatímco ta tam sloužila k tomu, aby se divák z pozice neználka seznámil s prostředím drogových kartelů a boje proti němu, tady Elizabeth Olsen zastupovala - co vlastně? Na takhle primitivní případ nebyl nikdo externí zapotřebí, tedy až na tu pravomoc na konci, ale o tom ještě nevěděli. A na ten konec by naproti tomu potřebovali spíš zásahovku. Film nijak hluboce neseznamuje s poměry indiánské rezervace. Dozvěděl jsem se, že je ve Wyomingu v zimě zima a že někteří jsou schopní se s tím poprat a jiní zase končí na drogách. Fajn, je na tom něco, co by se nemohlo stát kdekoli jinde? Jak jsem napsal, atmosféra drsného prostředí jako taková funguje prvotřídně, ale to je všechno. Nenašel jsem v tom hlubší sondu do prostředí, do údělu Indiánů ani do nějakých odlišností mezi rudými a bílými bratry. Když Rennerova postava na konci přijde za otcem oběti, okamžitě mi naskočil závěr Žhavých výstřelů: Náčelník: "Kdo vyhrál?" Topper Harley: "Nepochybuj." Proto nemůžu potvrdit časté názory, že Sheridan režisér nedosahuje kvalit Sheridana scénáristy, pro mě to bylo v tomhle případě spíš naopak. Režijně dokázal podat svůj film tak, že jsem cítil sníh, ledový vichr, cukl jsem sebou, když padl výstřel nebo rána pěstí, ale dějově nebo co se týče postav jsem tam skutečně nenašel nic mimořádného. Sem tam je něco nadhozeno, u čeho jsem čekal, že to povede někam dál, k hlubšímu porozumění postavám a k jejich prohloubení, např. scény mezi Rennerem a jeho bývalou ženou a synem, ale nakonec to vede úplně do ztracena. Proto nemůžu dát víc než ***, solidní, ale ne víc než to. P. S. V obsazení zde absentuje Hugh Dillon, policejní sniper z Flash Pointu (zde ovšem na opačné straně zákona). (29.09.2017)

"Tady štěstí nežije. To žije ve městě." Nikdy v životě jsem nechtěl být kosmonaut, horník, čistič kanalizace, měnič žárovek na majáku a teď k tomu přibyl strážce zákona v zamrzlý indiánské rezervaci. To by asi nechtěl dělat nikdo. Indiáni ho ignorují, feťáci skrápí hasícím přístrojem a při přestřelce každej kašle na nějakou placku FBI. Tohle bylo prostě drsný, nejedna scéna se mi zaryla hluboko pod zmrzlou kůži a bojový hrablo už budu mít vždy ve střehu. Stopař Cory mě prostě hodně zaujal a jednou bych taky chtěl být takovej nenápadnej chlapák jako on. Nicméně nebavil mě sám. Bavila mě i agentka Jane bez jégrových drtičů mrazu, poklidnej velitel kmenový policie Ben či zmalovanej indián Martin. A přestože ve Wind Riveru nebylo hezky a nelíbilo se mi tam, tak se tam brzy chystám vrátit. (30.03.2018)

Tenhle film sakra klame tělem. Jeho většina je pouze odstínem severských detektivek (sociální problémy, krajina, kde se děj odehrává). Ovšem jen do té doby, než je porušena chronologie vyprávění a následuje scéna, kdy se v jedné vteřině člověk začne chovat jako zvíře. Není moc věcí, které by mě ve filmu šokovaly, ale tenhle moment mi ležel v hlavě dlouho. Asi se budu opakovat, ale tenhle Sheridanův kousek na mě zapůsobil víc, než celej slavnej Sicario. Uvidíme dál. 90%. (05.06.2018)

„Štěstí vyhrává nebo prohrává. Tady buď přežijete, nebo to vzdáte. Tečka. Záleží na Vaší síle, Vašem duchu. Vlci nezabíjí jelena, co nemá štěstí. Zabíjí slabé.“ Parádní atmosféra. Z drtivé většiny ji obstarává místo, kde se příběh odehrává. Všude bílo, zima, vracející se sněhové bouře, všeobjímající ledové ticho, odříznutá obydlí, malá zalidněnost, „usedlíci“, kteří v podstatě nemají co dělat. Místo, kde by člověk žít nechtěl. A hned po skvěle zvládnuté atmosféře mi naskočí přirozenost. Lidi jsou tu obyčejní, berou život tak jak je se vším všudy. Všichni mi přišli naprosto uvěřitelní, stejně tak děj mi nebyl nikterak přitažený za vlasy, a to až do konce (což u jiných žánrovek vídám bohužel jen zřídka). Sheridan se mi tedy ukázal nejen jako zručný scenárista (Sicario). A já jeho snažení odměním slabším plným počtem, tahle poctivá, studená, pomalá, ale přitom nenudící a místy i řádně napínavá kriminálka si ho zaslouží. A Rennerova postava? „Jsem lovec.“ - „Lovec pum?“ - „Lovím predátory.“ - „Dobře. Tak co kdybyste mi jednoho taky ulovil?“ (25.11.2017)