Volyň

Poláci mají nejen levný máslo, ale taky umí točit filmy. Asi teda ne zrovinka filmy pro bakteriálně rozlezlou mainstreamovou populaci, protože tenhle obskurní naturalismus, proloženej místy nevkusnou sexualitou, místy hravou dávkou sadismu na dětech, asi nebude něco, co skousne kdejakej Łukasz Nowąk po šichtě ve šroubárně, to on raději nějakou Ordińącyji. Druhá světová válka asi nebyla žádná prdel, co si budeme povídat, a vsadím se, že ta první určitě taky stála za hovno, proto moc rád ze svého zabezpečeného ekobytu s vyhřívanou podlahou, recepcí a donáškou jídla až ke dveřím sleduju filmy právě z týhle doby. Z doby, kdy jste si nemohli pustit Lunetiky na vinylech ani v kavárně za dýňový latte zaplatit bitcoinama, z doby, kdy vaší běžnou starostí bylo, zdali vás sympatický ukrajinský nacionalista znásilní a pak zavraždí, nebo to udělá naopak, jako u vaší sestry i matky. Dal bych pět, protože dlouho jsem nikde neviděl tak věrohodně vyhřezlá střeva či školáka osobitě popraveného střelením do zad, ale dějově jsem to udržel asi jako moč po devíti nefiltrovaných dvanáctkách, čí hlava v kýblu je čí mi nedávalo smysl, která odporná Polka už byla zprzněna a kterou to teprve čeká taky ne, a vůbec by to celý nemuselo mít umorný dvě a půl hodiny. (29.11.2017)

Velmi si cením odvahy, s jakou tvůrce oprášil zasutá fakta. Jeho síla je ve schopnosti navodit filmovými prostředky atmosféru doby, dokonce v tak syrovém tónu, jakým se žádný film dosud nikdy neodvážil zaútočit na banderovce. Jistě lze na to pohlížet z nejrůznějších hledisek. Neboť člověk je dnes atakován tolika informacemi, že automaticky reaguje nedůvěřivě, ať jde v historii o cokoliv. Neboť je na ni patrné, že občas skutečnost byla tak trochu jiná. Když o tom tak uvažuji, nějak mě napadá, že v lecčems i některé scény připomínají Okupaci ve 26 obrazech, ale tím podobnost končí. Přemýšlel jsem nad tím, co vlastně tvůrce vedlo k realizaci popisování událostí ve filmu. Oprostím-li se od toho, že by to mohlo být zjednodušené zobrazení. Tak snad jenom proto, že neměl jinou možnost, jak vydat pravdivé svědectví o ideologii Stepána Bannery. Takže nezbývá než konstatovat, že film nabízí podívanou, z níž se jen těžko vzpamatovávám. (24.04.2017)

V posledných rokoch je filmov o holocauste a iných genocídach tak moc, že ma už dávno žiadny ani trochu nechytil a skôr mám pocit, že tvorcovia tou ohranosťou nerobia týmto veľmi smutným témam dobrú službu, ale po dlhých rokoch konečne prišiel Wolyn a ukázal všetkým podobných filmom, ako sa to má robiť. Ale rozhodne nejde len o vyvražďovanie, tento film mi celkovo prišiel veľmi dobre zvládnutý. Dej zaberá dlhý časový úsek, takže to pôsobí trochu výpravnejšie a veľkolepejšie, ale hlavne je perfektne pomaly gradovaný. Dokonca mi vôbec nevadilo, že celá úvodná fáza sa venuje vlastne len svadbe, pôsobí to príjemne dobovo, cítiť atmosféru vojny, ktorá je na spadnutie a dobre podané vzťahy medzi Poliakmi a Ukrajincami, ktoré sú ešte spočiatku pomerne dobré, ale predsa len už je trochu cítiť, že sa to začne kaziť. A po začiatku vojny ide zaujímavosť filmu samozrejme hore, ale opäť si film vystačí bez nejakého výrazného násilia, aby ukázal, ako vojna robí len samé problémy, či už problémy s jedlom, neustálym strachom, prechádzajúcou armádou, ktorá si vždy vezme, čo chce a samozrejme aj obyčajnými ľuďmi, kedy sa nikomu nedá veriť, lebo každý ide hlavne sám za seba. Ale predsa len sa občas nájde aj niečo ešte o dosť nepríjemnejšie. A takto to postupne graduje, až film vyvrcholí v záverečnej polhodine, kedy je z toho nielen poriadne krvavý a drsný, ale hlavne dosť sugestívny zážitok. Táto fáza mi pripomenula slávny ruský film Choď a pozeraj sa, hlavne práve tou sugestívnou atmosférou a sledovaním psychických útrap jednej postavy, ktorá toho zlého videla omnoho viac, než by jeden človek mal, ale zatiaľ čo ten film priniesol tak dve, tri výrazné scény a zvyšok tvorila len atmosféra, Wolyn v tomto zašiel omnoho ďalej a tak sa nemusí spoliehať len na atmosféru, ale ponúkne aj množstvo nezabudnuteľných scén. Jedine musím vytknúť, že niektoré sekvencie mi prišli dosť zle strihnuté, asi dvakrát som mal pocit, akoby niekto vystrihol pár minút z filmu, lebo dej poskočí ďalej a neukáže, ako sa nejaká zaujímavá udalosť skončila a rozhodne to nie je len skrátenou verziou, videl som obe, ale inak tu nemám absolútne žiadny problém, film ponúkne veľmi kvalitný zážitok a kľudne to mohlo trvať aj dlhšie. Plusom sú aj postavy, o nejakých výraznejšie charizmatických hercoch sa tu síce moc hovoriť nedá, ale aspoň to pôsobí tak prirodzene, akoby som sledoval skutočných ľudí a ich problémy a vyhovovali mi prakticky všetci a našťastie obzvlášť hlavná hrdinka, ktorá si toho prežije až nepríjemne moc. Režijne tiež nemám väčších výhrad, perfektná atmosféra, slušná výprava a dostatočne naturalistické násilie, aby to pôsobilo čo najviac realisticky. A ešte aj tá hudba je taká nepríjemná, aby ten sugestívny zážitok ešte viac podporila. Takže v dnešnej dobe po množstve videných podobných filmov už ani nedokážem dať filmu tohto typu plný počet, ale inak som teda mimoriadne spokojný, po všetkých stránkach nadmieru kvalitný zážitok, ku ktorému sa ešte určite párkrát vrátim. 83% (16.04.2017)

Přiznávám, že jsem udělal jistou chybu, když jsem film sledoval s dabingem, protože jsem u spousty postav nedokázal pochopit k jaké národnostní menšině to vlastně patří. Film je drsný, úvodní představování života v obci působivé, ale z nějakého důvodu mě to přišlo s přibývajícím časem už dlouhé, zbytečně krvavé a k postavám jsem si nedokázal najít cestu. 60% (27.09.2021)

Úvodních pozvolných 25 minut možná tolik nezaujme (ačkoliv leccos naznačí), ale o to víc vyzní vše, co následuje poté. Volyň je opravdu drsným historicko-válečným dramatem, přičemž pojmy jako naturalismus a syrovost ho vystihují více než přesně. Pokud bych měl hledat film, ke kterému bych ho přirovnal, bez většího přemítání bych vypálil Jdi a dívej se, se kterým má nemálo společného. Obě díla jsou hrozně moc působivá a útočí na publikum skrze prožívání hlavního hrdiny (zde především hrdinky) jednou hrůzou za druhou (ačkoliv se liší v tom, kolik se toho opravdu ukáže), a v případě polského kousku je to skoro až do divákova otupení. Nemluvě o cynismu s jakým probíhá superrychlé převlékání „kabátů“ (národnostních, náboženských či stranických), které přitom nikdy neznamená jistotu života (a pokud ano, zpravidla jde jen o dočasný stav). Vzrůstající nenávist plodí čím dál více utrpení, a to až do samotného konce…filmu bych vytkl pouze moment se střetem bratrů (nedůvěryhodná reakce), jinak nic. Za mě to bude slabší plný počet. (19.09.2017)