Jak se krade milión

Ačkoliv je film poplatný době a zcela otevřeně ukazuje, jak peníze kazí člověka (psychicky ho rozdeptají, strhnou k bujarému nočnímu životu a vůbec ke všemožným kapitalistickým manýrům), tak - možná nechtěně - ukazuje zajímavé aspekty tehdejšího stavu společnosti. Jakkoliv mi je názor "kdo je bohatý, je podezřelý" proti srsti, bylo tehdy všechno takové jednodušší. Aby pak neměli ti jednodušší navrch... Nejzásadnější názor z filmu, který si mi vryl je: "bohatý je člověk tehdy, když si kupuje věci, které nepotřebuje..." (03.01.2014)

Vcelku jen velmi průměrný film, který stojí vlastně jedině na charismatu Rudolfa Hrušínského, taková ta neškodná dobově oblíbená (a žádaná) společenská satira. Čeho by se ale tehdejší divák nenadál, je ten neobyčejný vizionářský rozměr díla, Jak se krade milión nevědomě tak pěkně popsal privatizační éru 90. let a vlastně i aktuální dnešek. Jen dnes už není takový problém s utrácením zpronevěřených/ukradených částek... (20.04.2013)

aha, tak tady je ten námět současným politickým generacím :D, a tady jak se tunely provádí nesměle... To je krásný :-D Hrušinský perfektně !! Znovu smekám ! Děj napínavý, poutavý, nemá chybu. Několikrát jsem se konečně taky i zasmál. Například při výsledku závěrečné hloubkové kontroly ministerstvem. Nebýt pár drobností, nestydím se dát 4 hvězdičky. Doporučuji ! (10.07.2011)

Je docela smutné, že to co platilo v době komunismu platí dnes ještě víc a platí to vlastně v každé době. Že zatímco jeden žije poctivým, ale tím pádem skromným životem, všichni kolem něj kradou a žijou si nad poměry. Ono to pak láká. Za socialismu navíc platilo, že „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. A když na vás navíc tlačí manželka a děti, kontrola nic neodhalí, pak je třeba toho využít. Je trochu zvláštní, že si Tonda Šafránek následně neví rady. A trochu se začne chovat jako blázen. Dnes by měl asi trochu víc možností, co s penězi dělat. Přesto je to chvíli morální, chvíli bláznivá a chvíli zase až moc úvahová komedie, která jako by z nařízení soudruhů zobrazovala, že se vlastně ani nevyplatí krást, protože co pak s tím, že? Přitom v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! šli do hloubky podobné problematiky trochu víc a naznačili, že utrácet v Československu přeci jen bylo za co a lidi v kradení byli o dost důmyslnější, jen tamější hrdinové byli patlalové. (23.06.2022)

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)