Jak se krade milión

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)

Tento film měl dobrý potenciál, dobrou šanci, státi se známou oblíbenou komedií, bohužel to dopadlo v konečném výsledku tak nějak neslaně-nemastně, šance tedy byla nevyužita a líto mi bylo i pana Hrušinského, který se tohoto filmu zúčastnil. Možná kdyby ho točil někdo jiný, a kladl se důraz na něco jiného těžko říct...Ke konci už jsme si už jen přál, aby film co nejrychleji skončil. Svým tématem (rozkrádání, závist, celostátní průměr, vyšší o celé dvě stovky atd) je film aktuální i dnes, zatímco dnes se krade v daleko větší míře a také o dost častěji, dřívě to tak nějak byla běžná věc nás všech. Nej scéna byla, jak stále jen malý bezvýznamný účetní Šafránek kázal něco o morálce, poctivosti a socialismu jako takovém, podobně jako dneska čelní představitelé napříč celým politickým spektrem (např. o demokracii) a mezitím se všemi možnými beztrestnými způsoby obohacují na úkor celé společnosti:-) Kdo nekrade, okrádá svou rodinu, platilo, platí a bude platiti zřejmě i nadále:-) Zajímavý komentář, který mi mluví z duše : Tosim. Komentář zde jako 10 v pořadí... (20.02.2010)

Film má skvělý začátek. Bohužel se v průběhu děje ukazuje, že tak, jak je námět zpracován, nestačí na celovečerní film a film začne nezadržitelné sklouzávat do natahovaných výplňových míst, které jsou nudné a svojí délkou až únavné. Také konec filmu se mi zdá takový, no řekněme málo povedený. Jinak se jistě jedná zajímavé a bohužel snad i věčné téma. (Čtvrtek 01.04.2010) (08.06.2008)

"Po dvaceti letech práce a stejnýho platu, bych si taky zasloužil nějakou prémii né?" Pan Šafránek chodí každé ráno přes bláto mezi rozestavěnými paneláky do práce.Koupí flašku s mlíkem a noviny.V práci je do večera a jde unavený domů.Tato rutina se opakuje již dvacet let, přesto Šafránkovi žijí v malém nájemním bytě a počítají každou korunu.Jednou však účetní přepíše omylem čísla na průpise a peníze mu zůstanou v ruce.Získal tak příležitost nacpat svoje madrace prachama tak aby nikdo na nic nepřišel a konečně uskutečnit svoje sny.Dobře natočený a i dost vtipný film.Některé scénky stojí opravdu zato.Třeba ta jak Hrušínský dělá strašidlo nebo mejdany v Praze.Film má šťávu. (14.06.2010)

"Já nejsem já..." Rudolf Hrušínský coby pečlivý úředníček, který "šlápl na minu" a úplně zblbnul. Satira o tom, co dokážou z lidí udělat peníze je tak trochu "show one man,". To má sice i své výhody (Hrušínský prostě umí), ale nevýhody převažují. Kromě něho mě už v roli barové zpěvačky zaujala snad jen jako vždy démonická Marta Kubišová. Což na víc než průměrné hodnocení opravdu nestačí. (03.12.2017)