Jak se krade milión

Vcelku jen velmi průměrný film, který stojí vlastně jedině na charismatu Rudolfa Hrušínského, taková ta neškodná dobově oblíbená (a žádaná) společenská satira. Čeho by se ale tehdejší divák nenadál, je ten neobyčejný vizionářský rozměr díla, Jak se krade milión nevědomě tak pěkně popsal privatizační éru 90. let a vlastně i aktuální dnešek. Jen dnes už není takový problém s utrácením zpronevěřených/ukradených částek... (20.04.2013)

Velmi příjemné zpestření televizního večera. Díky jedné komerční stanici se dostávám k snímkům, nad kterými se již dávno zavřela hladina zapomění a jsem nucen podotknout, že ne každý počin režimu minulého, musí být vždy šílený či jiným způsobem postižený. Tato komedie místy příjemně vystřeluje nad průměr československých filmů. Tu humorným okamžikem, tu dobře vedeným voice overem hlavního hrdiny. Za klady považuji schopnost příběhu útočit na nižší pudy poctivě pracujícího člověka, atˇ už žije v jakýmkoliv režimu. Kdo by občas neměl chuť někde ukrást pořádný balík peněz a vše hodit za hlavu? V příběhu z roku 1967 se nám představuje Rudolf Hrušínský, jako vždy ve spolehlivé formě a velmi uvěřitelným výkonem. Díky němu se celý film dobře snáší a já jsem neměl žádné problémy se s jeho projevem ztotožňovat. Děj snímku je místy dost roztáhlý a vyplněný nic neříkajícími záběry jinak docela obstojné kamery. Povedená scéna je určitě zběsilá alkoholová jízda noční prahou a následné ranní probuzení. Okamžik vlastního anonymního udání, provedené kontroly a výsledné zprávy kontrolní komise, že vše je v pořádku, mě docela dost pobavil. Ztvárnění filmu je drasticky socialisticky podprůměrné, a tak sečteno a podtrženo: lepší tři hvězdy. (19.02.2010)

"clovek je bohaty teprve tehdy, kdyz si muze koupit to, co vubec nepotrebuje". "paaani, za to je tyden obedu v zavodce, tady to piju jako kefir... copak kradu?" ceska light verze american psycho, bez dovetku. ale furt hodne dobre - kamera, rezie, herci super. slo to dovest k dokonalosti, ale klobouk dolu za tenhle film porizeny za totality v 60. letech. (06.03.2021)

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)