Jak se krade milión

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)

Není problém nakrást milión. Otázka je, jak ho utratit. 1) Název filmu není řečnická otázka ani návod. Nenápadný účetní zpočátku omylem, později úmyslně pouští žilou státnímu rozpočtu. Cíl má jasný - 714 průměrných měsíčních platů - jeden milión tehdejších korun. Zatímco dnešní ekvivalent - 15 melounů - bychom utratili docela nenápadně, v podmínkách završeného socialismu (podle ústavy z roku 1960 u nás byl socialismus již vybudován) to byl opravdový problém. Zajímavý a vtipný námět._____ 2) Film má i další pozitiva - skvělého 47letého Rudolfa Hrušínského, příjemné dobové reálie, suchý anglický humor. I odkazy na Felliniho Sladký život (například fontána na Václavském náměstí) dávají filmu jasný rámec krotké sice, ale milé společenské satiry._____ 3) Film má i své zápory. Především je hrozně pomalý. Divák provázen dlouhými záběry od ničeho k ničemu a filosofujícími promluvami hlavní postavy pomalu škobrtá od expozice přes zápletku ke katarzi, aby si posléze úlevně oddechl při (dnes již) nepřekvapujícím vyvrcholení. Film je kromě toho již trochu vyčpělý a to vše dohromady místy silně nudí._____ 4) Nuda ve filmu je z mého pohledu neodpustitelný hřích. Proto dvě hvězdičky plus třetí za zajímavé dobové reálie. (29.01.2009)

I na svou dobu poměrně sžíravá satyra na socialistickou všednodennost, která se ale bohužel v určité chvíli zvrhne ve frašku. Přesto si jí dovolím hodnotit výše než většina zde. Není to "čistá" komedie typu "Bílé paní" a od počátku je v tom daleko více synchonizování. Závěr je pak dokonale absurdní a svou bezvýchodností to připomíná filmy natočené těsně po ruské okupaci, například Schormův "Farářův konec". Celkový dojem: 80% (12.12.2020)

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky. (09.06.2015)