Jak se krade milión

Rozkrádání socialistického majetku v peněžité formě úředníkem, toho času vyznamenaného jako vzorný pracovník. Snímek je smutnou etudou člověka od rodiny, obracející každou korunu, z kterého plně ční socialistický realismus a nálada. A je to vlastně zároveň i taková pohádka pro dospělé vyprávějící příběh o úředníčkovi, který čirou náhodou chybou v účetnictví přišel k nemalému obnosu peněz, aniž by na to přišla hloubková kontrola. A tak kdo by to nezkusil znova, že? Jenomže čím více peněz má, tím více ho začne sžírat svědomí. Vážnější role Rudolfa Hrušínského, který svým herectvím, ostatně jako obvykle, dal své postavě určitý náboj v uchopení podstaty věci a pochopení dané situace. Lehká krimi komedie, ozvláštněna nějakou tou kapkou poetiky a artu. (04.10.2020)

I na svou dobu poměrně sžíravá satyra na socialistickou všednodennost, která se ale bohužel v určité chvíli zvrhne ve frašku. Přesto si jí dovolím hodnotit výše než většina zde. Není to "čistá" komedie typu "Bílé paní" a od počátku je v tom daleko více synchonizování. Závěr je pak dokonale absurdní a svou bezvýchodností to připomíná filmy natočené těsně po ruské okupaci, například Schormův "Farářův konec". Celkový dojem: 80% (12.12.2020)

Vcelku jen velmi průměrný film, který stojí vlastně jedině na charismatu Rudolfa Hrušínského, taková ta neškodná dobově oblíbená (a žádaná) společenská satira. Čeho by se ale tehdejší divák nenadál, je ten neobyčejný vizionářský rozměr díla, Jak se krade milión nevědomě tak pěkně popsal privatizační éru 90. let a vlastně i aktuální dnešek. Jen dnes už není takový problém s utrácením zpronevěřených/ukradených částek... (20.04.2013)

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky. (09.06.2015)