Jak se krade milión

Není problém nakrást milión. Otázka je, jak ho utratit. 1) Název filmu není řečnická otázka ani návod. Nenápadný účetní zpočátku omylem, později úmyslně pouští žilou státnímu rozpočtu. Cíl má jasný - 714 průměrných měsíčních platů - jeden milión tehdejších korun. Zatímco dnešní ekvivalent - 15 melounů - bychom utratili docela nenápadně, v podmínkách završeného socialismu (podle ústavy z roku 1960 u nás byl socialismus již vybudován) to byl opravdový problém. Zajímavý a vtipný námět._____ 2) Film má i další pozitiva - skvělého 47letého Rudolfa Hrušínského, příjemné dobové reálie, suchý anglický humor. I odkazy na Felliniho Sladký život (například fontána na Václavském náměstí) dávají filmu jasný rámec krotké sice, ale milé společenské satiry._____ 3) Film má i své zápory. Především je hrozně pomalý. Divák provázen dlouhými záběry od ničeho k ničemu a filosofujícími promluvami hlavní postavy pomalu škobrtá od expozice přes zápletku ke katarzi, aby si posléze úlevně oddechl při (dnes již) nepřekvapujícím vyvrcholení. Film je kromě toho již trochu vyčpělý a to vše dohromady místy silně nudí._____ 4) Nuda ve filmu je z mého pohledu neodpustitelný hřích. Proto dvě hvězdičky plus třetí za zajímavé dobové reálie. (29.01.2009)

I na svou dobu poměrně sžíravá satyra na socialistickou všednodennost, která se ale bohužel v určité chvíli zvrhne ve frašku. Přesto si jí dovolím hodnotit výše než většina zde. Není to "čistá" komedie typu "Bílé paní" a od počátku je v tom daleko více synchonizování. Závěr je pak dokonale absurdní a svou bezvýchodností to připomíná filmy natočené těsně po ruské okupaci, například Schormův "Farářův konec". Celkový dojem: 80% (12.12.2020)

Je docela smutné, že to co platilo v době komunismu platí dnes ještě víc a platí to vlastně v každé době. Že zatímco jeden žije poctivým, ale tím pádem skromným životem, všichni kolem něj kradou a žijou si nad poměry. Ono to pak láká. Za socialismu navíc platilo, že „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. A když na vás navíc tlačí manželka a děti, kontrola nic neodhalí, pak je třeba toho využít. Je trochu zvláštní, že si Tonda Šafránek následně neví rady. A trochu se začne chovat jako blázen. Dnes by měl asi trochu víc možností, co s penězi dělat. Přesto je to chvíli morální, chvíli bláznivá a chvíli zase až moc úvahová komedie, která jako by z nařízení soudruhů zobrazovala, že se vlastně ani nevyplatí krást, protože co pak s tím, že? Přitom v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! šli do hloubky podobné problematiky trochu víc a naznačili, že utrácet v Československu přeci jen bylo za co a lidi v kradení byli o dost důmyslnější, jen tamější hrdinové byli patlalové. (23.06.2022)

Velmi příjemné zpestření televizního večera. Díky jedné komerční stanici se dostávám k snímkům, nad kterými se již dávno zavřela hladina zapomění a jsem nucen podotknout, že ne každý počin režimu minulého, musí být vždy šílený či jiným způsobem postižený. Tato komedie místy příjemně vystřeluje nad průměr československých filmů. Tu humorným okamžikem, tu dobře vedeným voice overem hlavního hrdiny. Za klady považuji schopnost příběhu útočit na nižší pudy poctivě pracujícího člověka, atˇ už žije v jakýmkoliv režimu. Kdo by občas neměl chuť někde ukrást pořádný balík peněz a vše hodit za hlavu? V příběhu z roku 1967 se nám představuje Rudolf Hrušínský, jako vždy ve spolehlivé formě a velmi uvěřitelným výkonem. Díky němu se celý film dobře snáší a já jsem neměl žádné problémy se s jeho projevem ztotožňovat. Děj snímku je místy dost roztáhlý a vyplněný nic neříkajícími záběry jinak docela obstojné kamery. Povedená scéna je určitě zběsilá alkoholová jízda noční prahou a následné ranní probuzení. Okamžik vlastního anonymního udání, provedené kontroly a výsledné zprávy kontrolní komise, že vše je v pořádku, mě docela dost pobavil. Ztvárnění filmu je drasticky socialisticky podprůměrné, a tak sečteno a podtrženo: lepší tři hvězdy. (19.02.2010)

Jasně. Agitka. Krást se nemá. Jnže slabě natočené. Jaksi odosobněný pohled na tehdejší svět. Líbila se mi celkem kamera - to klouzání po punčochových kalhotách kolegyně z kanclu, stokoruny vypadávající z rozvibrované matrace... Ale upřímně: bez pana Hrušínského a jeho výtečně načtených vnitřních dialogů by tenhle film byl poloviční. (23.06.2009)