Jak se krade milión

Je docela smutné, že to co platilo v době komunismu platí dnes ještě víc a platí to vlastně v každé době. Že zatímco jeden žije poctivým, ale tím pádem skromným životem, všichni kolem něj kradou a žijou si nad poměry. Ono to pak láká. Za socialismu navíc platilo, že „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. A když na vás navíc tlačí manželka a děti, kontrola nic neodhalí, pak je třeba toho využít. Je trochu zvláštní, že si Tonda Šafránek následně neví rady. A trochu se začne chovat jako blázen. Dnes by měl asi trochu víc možností, co s penězi dělat. Přesto je to chvíli morální, chvíli bláznivá a chvíli zase až moc úvahová komedie, která jako by z nařízení soudruhů zobrazovala, že se vlastně ani nevyplatí krást, protože co pak s tím, že? Přitom v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! šli do hloubky podobné problematiky trochu víc a naznačili, že utrácet v Československu přeci jen bylo za co a lidi v kradení byli o dost důmyslnější, jen tamější hrdinové byli patlalové. (23.06.2022)

Rozkrádání socialistického majetku v peněžité formě úředníkem, toho času vyznamenaného jako vzorný pracovník. Snímek je smutnou etudou člověka od rodiny, obracející každou korunu, z kterého plně ční socialistický realismus a nálada. A je to vlastně zároveň i taková pohádka pro dospělé vyprávějící příběh o úředníčkovi, který čirou náhodou chybou v účetnictví přišel k nemalému obnosu peněz, aniž by na to přišla hloubková kontrola. A tak kdo by to nezkusil znova, že? Jenomže čím více peněz má, tím více ho začne sžírat svědomí. Vážnější role Rudolfa Hrušínského, který svým herectvím, ostatně jako obvykle, dal své postavě určitý náboj v uchopení podstaty věci a pochopení dané situace. Lehká krimi komedie, ozvláštněna nějakou tou kapkou poetiky a artu. (04.10.2020)

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky. (09.06.2015)

Nekrást je v dnešní společnosti k smíchu. Kdo nekrade, je proti sobě ! Účetní je poctivý 20 let a co z toho má ? Znuděnou manželku, byt v paneláku a lačné děti. Začne krást ve velkém ale peníze nemůže utratit, protože na malém městě to je nápadné. Nakonec jsou peníze na potíž a spíše přitahují problémy. Rudolf Hrušínský jako vždy minimalistický a výborný. Ztvárňuje malého českého člověka, který myslí stylem "co by na to řekli lidi " ? (21.09.2010)

I na svou dobu poměrně sžíravá satyra na socialistickou všednodennost, která se ale bohužel v určité chvíli zvrhne ve frašku. Přesto si jí dovolím hodnotit výše než většina zde. Není to "čistá" komedie typu "Bílé paní" a od počátku je v tom daleko více synchonizování. Závěr je pak dokonale absurdní a svou bezvýchodností to připomíná filmy natočené těsně po ruské okupaci, například Schormův "Farářův konec". Celkový dojem: 80% (12.12.2020)