Ptáci

Bez zaváhania plný počet. Nejde o to, že Hitchcock horor vie, ide o to, že aj hororový Hitchcock je Hitchcock. Osobne mi Vtáci sadli takmer viac než čiernobiele Psycho. Zápletka je banálna, ale s podporou v dobe vzniku extrémne luxusných a účinných efektov je využitá len na ako základ pre tienistú psychologickú nadstavbu a hlbšie prekreslenie vynikajúcich charakterov postáv. Jediný problém tkvie v tom, ako sa do filmu nemilosrdne zahryzol zub času. Hitch opäť volí odlišný prístup než je bežné, a tak môže expozícia (zhruba 50 minút) pôsobiť útrpne a zbytočne rozvláčne. Dialógy na úrovni, štipka nadhľadu a skvelá Tippi Hendren však spoľahlivo zaženú nudu, a gradujúce napätie je rovnomerne rozložené do celého filmu, čím sa z neho nestáva zbesilá jazda, ale pôsobivý kompromis medzi vzťahovou lyrizáciou a thrillerovou dynamikou. Navyše tu nechýba silná expresívnosť, ani surovejšie hororové scény. Kto sa sťažuje na nedostatok napätia, mal by si uvedomiť jednu vec - v tomto filme nie je takmer žiadna hudba; Hitchcock dômyselne buduje tiesnivú atmosféru aj bez svojich klasických skladateľov. Pomedzi to záblesky režijnej geniality (scéna v telefónnej búdke s vodou), Hitchovo opäť neprehliadnuteľné cameo v úvode a kompozično-scénicko-výtvarne úžasný panoramatický záverečný záber spojený s otvoreným koncom. Uzatvárajúca téza: invazívny zvierací horor po hitchcockovsky, so všetkým, čo k tomu patrí, ktorému nechýba korenie v podobe vítanej invencie, a ktorý po dekády inšpiroval (a stále inšpiruje) subžánrových zástupcov - odpisovali od neho aj režiséri ako John Carpenter či Frank Darabont. 95% (29.04.2014)

Vůbec nechápu tak vysoký hodnocení tohoto filmu. Připadá mi, že stačí, že je to od Hitchcocka a všichni se z toho posaděj na prdel. Jelikož se tak trochu zajímám o ornitologii, tak na mě tento film působí dost komicky. Rozhodně teda hejno ptáků ve mně nevzbuzuje strach, takže já tohle za horor nepovažuju. Kdyby ve filmu místo ptáků byli třeba pavouci nebo hadi, tak bych hodnotil nejspíš jinak, ale takhle dávám 1 hvězdičku (z lítosti). (25.08.2006)

Mrtvolné ticho, sem tam narušené krákancem nebo zašustěním peří. Struna, která se napíná a my netušíme, kdy praskne. Neznámé příčiny celého toho okřídleného běsu, vyděšené výrazy "pánů tvorstva", mistrovská práce s kamerou. Pokračovat je zbytečné, ale věcí, které na Ptácích obdivuji, jsem si našel daleko víc. (03.10.2006)

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

Legendární snímek natočený mistrem napětí Alfredem Hitchcockem podle stejnojmenné povídky spisovatelky Daphne du Maurierové. Povídka je mimochodem sice méně efektní, ale přece jen stylovější a především podstatně bezvýchodnější než mnohem slavnější Hitchcockův kousek. Její konec je přímo ztělesněním bezmoci a zoufalství. Příznivci filmového umění nejspíš ocení tradiční Hitchcockovu profesionalitu při vytváření atmosféry snímku, obrazovou kompozici, pozvolné budování charakterů filmových postav a především práci s opeřenými "herci". Napětí, byť budované jak je u režiséra ostatně zvykem, pouhými zneklidňujícími náznaky a filmovými dialogy, skutečně z tohoto snímku vyzařuje a po uvedení Ptáků v amerických kinech bylo zaznamenáno mnoho útoků rozhořčených diváků na opeřence. Je to vedle Psycha nejznámější Hitchcockovo dílo - oba filmy byly krátce po natočení uvedeny nejen u nás, ale i v dalších východoevropských zemích za železnou oponou. Pro filmového fanouška patří znalost tohoto filmu k nezbytné výbavě. Celkový dojem: 90 %. (05.01.2008)