Ptáci

Skvělý film, který mě i při druhém zhlédnutí přikoval k obrazovce. Osobně si nemyslím, že by to byl zrovna horor - až na několik proslulých přízračných záběrů na ulice obsypané ptáky zde toho strašidelného moc není. Kdysi jsem myslím někde četl, že mistrovství tohoto filmu tkví v tom, že se v něm Hitchcockovi podařilo zdánlivě nemožné - naučit lidi bát tak mírumilovných stvoření, jakými ptáci jsou. Tomu ale moc nevěřím a ani v nejdivočejším snu si nedovedu představit, že by mohlo dojít k tomu, aby ptáci typu racci nebo kosi jaksi "uklobali" člověka k smrti. Ta představa je zcela absurdní až směšná, a vede mě k domněnce, že hejna zdivočelých ptáků zde mnohem spíše představují symbol, který po mém soudu velice trefně psychoanalyticky určil Slavoj Žižek v dokumentu PERVERZNÍ PRŮVODCE FILMEM: "Divoké ptačí útoky jsou zřejmě třaskavé výbuchy mateřského superega, mateřské osoby, která se snaží zabránit sexuálnímu vztahu. Takže ptáci jsou surová incestní energie." Z tohoto pohledu jsou PTÁCI vlastně úplně jiným filmem, než se jeví při povrchním sledování, a tento interpretační rámec je posouvá do zcela jiné roviny, kde vlastně vůbec nejde o zastaralou úroveň triků a podobné podružnosti. Záleží jistě na každém, aby si názor udělal sám, ale osobně si skutečně myslím, že tento film si přívlastek "mistrovský" zaslouží. UPDATE 30.8.2019 - I na potřetí mě ten film vrcholně bavil, protože je prostě tak dobrý. Tippi Hedren (stále žije a je jí 89 let!) je pro mě osobně asi nejúchvatnější hitchcockovská blondýnka (Rod Taylor mi zde napak dost vadí), děj je neuvěřitelně zábavný a vtáhne do sebe od první minuty, celé to má fantastickou atmosféru a neuvěřitelně dokonalou kameru - některé kompozice záběrů zde berou dech - a finální záběr je tak nádherný, že ten film prostě působí jak z jiného světa. Pro mě osobně jsou Ptáci jedním z nejlepších Hitchcockových filmů, který vůbec nestárne a s lety zraje jako víno a je čím dál lepší. (16.06.2013)

V Mistrově tvorbě se najdou desítky lepších filmů. Velkým problémem je, že technicky to zastaralo; a to tak že hodně. Což by nevadilo, kdyby to mělo atmosféru, která by to zamaskovala. Té se však v Ptácích nenachází ani špetka. A to zamrzí dvojnásob s ohledem na to, že geniální předloha tenzí překypuje a právě na ní staví. A tak to ani neskonale půvabná Tippi Hedrenová nevytrhne. (12.01.2007)

Vítejte ve voliéře Bodega Bay, kde se schyluje k útoku armády ptactva na lidstvo! Kamikadze letka racků do okenních tabulí, komínoví vrabci průzkumníci, nálety na děti provádějící vraní eskadra a k tomu navrch zvláštní jednotka - do dveří klovající datlí komando.. Roli MacGuffina tentokrát plní startér ptačího běsnění, které režisér dávkuje pozvolna, občas ho proloží i humorným nádechem, jako třeba při scéně v baru s vrásčitou odbornicí na ptáky a nenuceně přitom směřuje k závěrečné tiché chůzi v ornitologickém minovém poli (i když původně zamýšlený konec s Golden Gate Bridge plným opeřenců by se mi líbil ještě víc). Když teď vidím na poli hejno vran, vždycky si vzpomenu na okouzlující tchýni Banderase Tippi Hedren v Aston Martinu DB2/4 v zřejmě nejlepším snímku o zvířecím teroru. Děti Hitchcocka prozatím neznají, tak tam vidí jen 500 Rumburaků.. (12.11.2009)

Kdyby byli Ptáci natočeni v dnešní době natočeni stylem jak byli natočeni kdysi, úplně slyším ty výtky: První hodinu se prakticky nic neděje, není vysvětleno proč ptáci najednou začali být agresivní. Pro mě velmi slabý Hitch, který určitě nepotvrdil svůj talent pro gradování napětí. Herci v hlavních rolích mě také moc nepřesvědčili, plus celá ta myšlenka s matkou, která se bojí že ji opustí syn. 50% (31.08.2019)

Jednoznačně zklamání a v tomto případě nebudu shovívaví ani k samotnému jménu Hitchcock. Po Psychu, Vertigu a Severozápadní lince, jde z mého pohledu jednoznačně o slabší film. Kdo se trochu vyzná ve filmech od tohoto velikého režiséra, musí mu to být hned jasné. Označení horor bych tu zrovna nepoužil, spíš bych tento film definoval přívlastkem drama a thriller. Tísnivá scénérie ve filmu však byla dobrá, ale těch překvapujících a šokujících momentů tu zas až tak moc nebylo. Samotný divák je tu však stylově držen stále v jakémsi napětí, co přijde, film divákovi podává jen náznakové a předběžné informace, jeho pozornost od podstatného momentu je zde odkloněna. Vyzdvihl bych skvělou kameru se všemi těmi dobrými vizuálními efekty, krásnou kolorovanou barvu a samozřejmě tu skličující atmosféru s neotřelou a později často kopírovanou akustikou charakterizovanou zvláštními zvuky (opět skvělý Bernard Herrmann), elektronickými šumy, syntetizéry a křikem ptačích hejn. Film je prakticky bez normální hudby. Nejlepší a nejsilnější scéna? Tak asi ta závěrečná, kde je celá rodina uvězněna ve vlastním domě a obklopena pouze masivním zvukem těchto zvířecích zabijáků. Ale, co je zas fakt, tento snímek byl vlastně takový praotec všech pozdějších zvířecích hororů se všemi těmi mravenci, kobylkami, nebo pavouky. (05.01.2008)