Její zpověď

Poslední ze čtyř filmů, které natočila Anny Ondra samostatně v Anglii. Nezačínala tam u Hitche, ale u Grahama Cuttse. Nechala tehdy na nějakou dobu Karla Karlem a vyjela vstříc novým zážitkům. Tady se poprvé střetla se zvukovým filmem a když se vrátila do Německa založit novou produkční společnost (a dala si mezitím ještě jeden němý film Děvče z U.S.A.) měla velký náskok. Její zvukový test dopadl dobře, ale Hitch měl svůj důvod, proč z něj udělal frašku (jedním z faktů budiž obsazení Joan Barry do Co moře pohltí, o které se dnes málo ví, že nebyla jen náhradní dabérkou, ale také hlavní hrdinkou jednoho z dalších Hitchových filmů). Tvrdí se, že Anny měla přízvuk, legenda praví, že německý, což vám ale nikdo nepotvrdí, navíc faktem zůstává, že se do Výmarské republiky natrvalo odstěhovala až v roce 1928. Konečně Anny své výborné jazykové schopnosti obhájila, když v roce 1931 přidala ke svým koprodukcím v němčině a češtině jako samozřejmost francouzštinu. Pravda je ovšem taky taková, že ve střední Evropě svého času nebyli moc nadšení z filmování Anny na ostrově a nepovažovali její anglické filmy za výjimečné... buď jak buď, dnes je situace jiná a jestliže Marlene natočila "jen" Modrého anděla, tak Anny udělala "Její zpověď". Dneska zvuková verze stojí pár korun v eLKáčkách a v tzv. lepší edici se stává povinností jako součást FilmX, přičemž němá verze zůstává dostupnou jen pro chytřejší fandy. Bohužel na fenomén celého filmu se často nabaluje mnoho akademických klišé a to mění v určitých situacích Blackmail v poměrně tragicky školometskou záležitost. Škoda, minimálně scéna s pokusem o znásilnění Anny-Alice Cyrilem Ritchardem je velice silná (i v Piccadilly jsem ho nenáviděla). A jestliže Dorothea Friedrichová tvrdí, že Anny potřebovala zvukový film jako sůl kvůli lepším zápletkám, tak nebyla rozhodně moc střízlivá. Srovnání němé a zvukové verze dopadá pozitivněji pro verzi němou. (13.02.2009)

Krásny príklad toho, že dobrý príbeh dokáže pod režijnou taktovkou majstra prežiť filmovú evolúciu. Hitchcock bol proste kráľ. Napínavé, svižné, prekvapivé aj takmer 90 rokov od premiéry. Psycho, Vertigo alebo Notorious sú samozrejme úplne iná liga, ale toto je tiež úplne super. 10/10 Videná zvuková verzia (12.11.2016)

Hitchcockův standart ve kterém nic nepřekvapí. Děj pozvolna plyne do zdárného konce a ani scénář není více propracovaný. Špatné to nebylo ale po zhlédnutí si připadám trochu ochuzený. [6,5/10] (BIP, Gainsborough) (Čb. /// Produkce: John Maxwell /// Scénář: Benn W. Levy, Charles Bennett, Alfred Hitchcock podle divadelní hry Charlese Bennetta /// Kamera: Jack Cox /// Hudba: James Campbell, Reg Connelly) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (18.02.2010)

Nadčasové kriminální drama o vyrovnávání se s mučivým pocitem viny, kterým Hitchcock bravurně odstartoval svou hvězdnou kariéru a zároveň poprvé hlasitě naznačil, jakým obrazově perfekcionistickým a emocionálně silným směrem se bude většina jeho pozdějších filmů ubírat. Není to ještě zcela bez chyb a mistr se teprve učí kuchtit uspokojivě sytou atmosféru, ale myšlenkové vyznění je velmi silné a závěrečná scéna strhává za filmem parádní satirickou oponu... 80% (29.09.2015)

Dlouhé hodiny jsem přeléval hodnocení mezi 4* a 5*, dokud jsem se nezapřísahal, že si Blackmail dopřeji podruhé, doslova jej prozkoumám pod drobnohledem a teprve tehdy učiním spravedlivé závěry. Ale předsevzetí záhy vzalo za své, k čemuž postačilo, že jsem si v rámci denní před-spánkové rekapitulace promítl všechny ty úžasné nápady a inovace, které činí celý film tak ohromně (slovy ing. Prokopa) brizantním, a ze kterých jsem se při jeho sledování rozplýval blahem. A to už bylo jen krůček od toho, abych mistra napětí a překvapení, který (jeho vlastními slovy) tak elegantně kašle na pravděpodobnost, uctil hned následující ráno pěticí. (08.01.2009)