Padlí andělé

„Nikdy nezapomenu, jak chutnal.“ Některé vztahy jsou jako jídlo z fast foodu. Rychle sníst a pokračovat dál. Nezbývá čas na konverzaci, lidské životy jsou již pouze konzervovány. Svět nabízí tolik chutí, že vzniká přirozená potřeba zkoušet stále nové a nové. Jenže čeho dosáhneme? Vyprázdněnosti a poznání, nakolik stejné může být napohled jiné. Povrch, který Wong Kar-waie se všemi jeho obrazovkami, neony a zrcadly tak fascinuje, klame. Neprozrazuje, co se skrývá uvnitř a neprozrazují to nakonec ani vnitřní monology několika vypravěčů. Pravdu musíme hledat mezi tu pomalými a dlouhými, tu rychlými a krátkými záběry. Mezi momenty mlčení a momenty ohlušující střelby. Nepravidelným rytmem a ledabylým střídáním objektů jeho zájmu nám Wong brání, abychom Padlé anděly sledovali jako kterýkoliv jiný vztahový film, operující s určitou sadou vyprávěcích konvencí. Stejně jako hrdinové, řídí se i vyprávění vlastními pravidly, nutí nás být ve střehu a hledat si vlastní cestu k pochopení příběhu. Stejně jako na lásce, je i na Wongově filmu krásné, že jej bezezbytku pochopit nelze. Právě pro ono neustále unikající, nezachytitelné „něco“, nemá smysl s konzumací otálet. 80% Zajímavé komentáře: Marius, ancientone (20.05.2016)

Můj první film od uznávaného hongkongského režiséra Kar-wai Wonga. A řeknu to na rovinu, tohle jsem opravdu nečekal. Ze začátku mi dělalo problém poddat se zvláštní, v některých pasážích notně psychedelické, atmosféře snímku, ale nezvyklá, i přes pár krvavých scén nenásilná a úsměvná forma sdělování příběhu, sympatická směska hrdinů počínaje nájemným zabijákem a odbarvenou ordinérní hysterkou konče, jejich propletené vztahy a vnitřní monology, nejdříve mě protivná, pak neskutečně podmanivá kamera, příjemná retro hudba, to vše se mi postupem času zadralo pod kůži takovou měrou, že při závěrečné vypalovačce jsem to už nevydržel a slzy musely prostě ven. Fallen Angels nejsou zrovna lehce stravitelným soustem určeným masám, leč filmový fajnšmekr, hledající ve filmech netradiční a slovy těžko popsatelné zážitky, si na nich bezesporu pošmákne. (26.12.2005)

Fallen angels je typickým Waiovým filmom. Nenaplnená láska každého z hrdinov, spomienky, ktoré bolia už v momentoch keď sa vytvárajú. Rýchle prestrihy a pomalé zábery na polodetaily tvári. To všetko umocnené roztrasenou, rozostrenou, neóny pohlcujúcou kamerou Christophera Doyla. Čo sa týka príbehu opakuje sa stará známa pesnička a do popredia sa dostáva špinavý, neónový a neosobný vizuál. Vonku buď prší, alebo je tma a hlavný hrdinovia sa prepletajú medzi týmto temným svetom, ktorý odzrkadľuje ich dušu aj samotu. Predsa to ale nie je film, ktorý by mohol konkurovať režisérovým predchádzajúcim filmom. Nie že by bol ťažko uchopiteľný. To nie. Rozhodne ponúka pár filozofických myšlienok ako je u tohto režiséra zvykom, ktoré stoja za zamyslenie. Len som mal pocit, že vďaka úspechu jeho predchádzajúcich filmov sa vo svojom štýle miestami stráca. Vďaka tomu jediná lyrickosť v tomto filme je prezentovaná samotným názvom. Z filmu sa ako keby vytratila. Čo je podľa mňa škoda. Mnohé zachraňuje nemý Kaneshirov blázon. Inak je to jeden z tých filmov, na ktorý sa dá veľmi ľahko zabudnúť. Čo je na tvorcu Waiovho mena celkom škoda. (18.12.2010)

Je to dosť dobrá kriminálne ladená umelecká romantická dráma od Wong Kar-Waia. Má veľmi dobrý príbeh tvoriaci dve línie odohrávajúce sa v tej istej oblasti, prvá o prvotriednom nájomnom zabijakovi, ktorý prijíma zákazky od svojej manažérky a síce sa ani moc nepoznajú, napriek tomu o ňom ona sníva, ale on jej city neopätuje a tak ho zradí a druhá o nemom mladíkovi, ktorý žije so svojim otcom a živí sa pouličným predávaním tovaru. Raz narazí na sympatickú ženu, ktorú opustil priateľ, s čím sa nevie zmieriť, ale aj tak vytvoria pár, pričom on sa do nej zamiluje, no mladík si predsa len uvedomuje, že ona stále miluje svojho bývalého. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejakom plnohodnotnom deji sa tu až tak moc hovoriť nedá, ale s tým tu nemám ani najmenší problém, keďže toto prevedenie sa skutočne vydarilo. Všetky zásadnejšie postavy mi sadli, rovnako aj vzťahy medzi nimi, pričom ma zaujalo, že dialógov sa tu vlastne ani moc nevedie, skôr je tu plno vnútorných monológov, čo tomu dodáva zaujímavý náboj. No najväčšiu pozornosť si aj tak získa zaujímavé vizuálne prevedenie a tá perfektná atmosféra, či už nočného Hong Kongu plného neónov, ale miestami pôsobí aj tak zaujímavo psychadelicky a kvôli mnohým pohľadom zblízka až tak intímne. Síce druhá polovica mi už prišla trochu slabšia, než tá prvá, za čo môže hlavne ten vzťah s otcom, ktorý mi k tým ostatným výraznejším prvkom moc nesedel, ale ani ten nie je zlý a tak sa mi to po celý čas dosť páčilo. Inak akcia a romantika tu očakávane nie sú v klasickom štýle, ale sú prispôsobené a tak mi vyhovovali aj takto. Herecké obsadenie sa mi páči, Leon Lai ako zabijak, k tomu zábavný Takeshi Kaneshiro v úlohe nemého mladíka, Charlie Yeung ma nesklamala ani v tejto hysterickej úlohe a ešte pár zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú skvelé, perfektná vizuálna stránka, pri ktorej mi ani vôbec nevadilo, že sa dej odohráva prevažne v menej atraktívnych interiéroch, vynikajúca atmosféra, Wong Kar-Wai to zvláda prvotriedne. A k tomu ešte tá zaujímavo zvolená hudba. Predchádzajúci Chungking Express mi sadol ešte o trochu viac, ale ani Fallen angels ma rozhodne nesklamal a to ani po viacerých pozretiach. 78% (05.07.2014)

Ve filmu, kde je jednou z postav nájemný vrah, by člověk očekával, že v okamžiku, kdy onen vrah potká neskutečně vlezlou, hysterickou, absolutně náladovou a pravděpodobně duševně nemocnou ženu, lepící se na něj, na místě ji zlikviduje a ne, že s ní skončí v posteli a vlásek jí nezkřiví. Ale to se stane a jedná se jen o část skládačky. Psychicky nenormálních jedinců je v tomto filmu tolik, až jsem, iritován, zvažoval vysunutí DVD z přehrávače. Tři hvězdičky a to ještě s bonusem. Umělost + přehnanost na druhou. Jenže pak přišel závěr a ono to tak nějak zapadlo a pocit zmatku zmizel. Nevím, co se stalo. Ty postavy jsou něčím blízké. (22.08.2012)