Poslední samuraj

Nedá se sice říct, že by Tom Cruise ve své kariéře někdy nešlápl vedle, při využití statistiky by ovšem nejspíš vyšlo najevo, že si málokterá hollywoodská hvězda vybírá projekty tak pečlivě. Při úvaze nad jeho nejlepšími filmy by se poté pravděpodobně do spousty TOP 10 podíval i Poslední samuraj. Málokterá hollywoodská produkce se následně dočkala tak vřelého přijetí od japonského publika v rámci snahy o zpracování japonské kultury, málokterý film v kariéře Toma Cruise působí tak epickým způsobem, na málokterý film Toma Cruise se vzpomíná s takovou radostí. Režírující Edward Zwick měl za sebou Slávu a Legendu o vášni, kdy tak již měl dostatečné zkušenosti s dobovou výpravou, scenárista John Logan měl poté za sebou Gladiátora Ridleyho Scotta, kterého sice historicici dvakrát do nebe nevynáší, i zde se ovšem na Loganovi na skutečném Sacumbském povstání podařilo sestavit silný příběh, kterému se do zdrojového kódu daří protlačit filosofii samurajů, konfrontaci modernějšího světa se starými tradicemi, nosně i příběh o hlavním hrdinovi, který po zahořknutí začíná nový život. Zápletka se opírá o skutečné povstání proti japonským vojenským reformám, dochází i k odkazování na kolonizaci indiánského území, především se ovšem ukazuje, že někdy je nutný nástup samurajských hodnot. I po 20 letech je Poslední samuraj vysněným velkolepým eposem, kterému se ve finále daří prodat i tu nejsilnější stránku emocí. Při úvaze nad zápletkou sice není těžké hledat paralely s Tancem s vlky či pozdějším Avaterem, důležité ovšem je, že výsledek splňuje svůj účel. Nádherná práce s kamerou, která hravě pracuje s přírodním světlem, stíny, kdy ruku v ruce musí dojít k drobným paralelám k tvorbě Akiro Kurosawy. Vynikající soundtrack Hanse Zimmera těžící z japonského folkloru a epickým nádechem. Tom Cruise v jedné ze svých nejlepších (a do velké míry nedoceněných rolí), kdy je jeho Algrenovi velmi snadné věřit člověka, který v životě nachází nový směr. Vynikající Ken Wanatabe, kterému ztvárnění Katsumota otevřela dveře do Hollywoodu, Zwickova schopnost pracovat s měřítkem, kdy zvládá pracovat s poetickým nádechem i ryze akčními momenty, kdy na začátku 21. století mohl Poslední samuraj náhle dopomoct k novému nakopnutí směru fanoušků samurajských hodnot. Americká produkce totiž jednomu z nejvýraznějších prvků japonské kultury neudělala medvědí službu. Z Posledního samuraje je ostatně cítit úcta k samurajským hodnotám, skutečně tu dochází ke konfrontaci starého a nového světa, kdy odvaha a čest musí zvítězit nad korupcí a zbabělostí. Z dnešního úhlu pohledu je Poslední samuraj vnímán jako gamechanger v rámci převádění asijských hodnot v rámci hollywoodské produkce, kdy i přes pouhou inspiraci reálným příběhem je z filmu cítit dostatečná autenticita, důkaz, že si Cruise sebou vybírané projekty již delší dobu hlídal ještě před skákáním na gauči u Oprah Winfrey. Je to poznat i na jeho Algrenovi, který po delší době nachází pravý vnitřní klid, Cruise sází na neokázalé a přesto nosné herecké podání, především ovšem působí uvěřitelně i v momentech šermování s katanami, zároveň v momentech budování romantické linky. Pitvat Posledního samuraje je vlastně velmi snadné, při pitevní zprávě ovšem zůstane překrásný výsledek. Podmanivé dobovou výpravou, v závěrečné akční pasáži je snadné nedýchat, své dělá i emocionální tečka. Přes všechno opulentní pozlátko je z příběhu Posledního samuraje skutečně cítit lidská něha, i při letmém vzpomínání na 20 let starého Posledního samuraje zůstávají hezké vzpomínky, kterými jen Edward Zwick ve své kariéře nastavil nejspíš sám pro sebe příliš velkou laťku, stejně tak došlo k nastavení laťky pro hollywoodské filmy o dobovém Japonsku. Taková chystaná adaptace Ghost of Tsushima by se mohla od Posledního samuraje učit.... (17.01.2023) (méně) (více)