Simone

Když večer usínám, občas si se zavřenými oči představuji, že mám ve sklepě zamčeného něco takového. Virtuální svět s virtuální královnou, což ve spojení znamená virtuální život. Andrew Niccol skvěle vystihl moment, kdy se člověku může vše zbortit. Nemyslím si, že by v dnešním světě platilo pořekadlo "lež má krátké nohy", je však příjemné alespoň na chvíli doufat. (30.04.2008)

Výborný Al Pacino jako šílející režisér Taransky a v každém záběru krásná Winona Riderová coby dokonalá herečka SIMONE hrají pod taktovkou satirika Andrew Niccola, režiséra zodpovědného za Obchodníka se smrtí. Tentokrát se kritizuje filmový průmysl, přidušený komercí, kulty osobnosti a nezničitelnost popkulturních ikon. Závěr podobně jako u Obchodníka je velmi děsivý, když zbožňovaná avšak neživá SIMONE s imaginárním dítětem Taranského ovládaná jeho ženou a dcerou oznamuje počátek své politické kariéry. (08.07.2007)

Majster kompozície obrazu síce ešte len ladil formu na Lord of War, ale aj tak je S1m0ne príbehovo veľmi zaujímavá a štýlom rozprávania veľmi pohodová komédia. Síce sa streba obrniť tučnou vrstvou nadhľadu, ale film sa odmení. Naozaj to nie je o 5 a 1/4 palcovej diskete s nápisom Plague. Originalita sa cení. 75% (17.03.2007)

Strašně moc stupidní film. Niccol nad sebou potřebuje dozor, jako když Weir z jeho scénáře udělal geniální Truman Show. Ale sám o sobě je buď hloupý, nebo si myslí, že jsou hloupí všichni jeho diváci. Nebo kombinace obojího, co já vím. Simone každopádně nefunguje, její konstrukt existuje jen při ignorování elementární logiky, a navíc Niccol selhává i na metaúrovni, když nejspíš omylem zesměšňuje artovou kinematografii, kterou očividně příliš nechápe. (07.06.2014)

Zajímavá vize důvodu vzniku virtuálního filmového hrdiny. Nějaký režisér se naštval, když si s ním herci vytírali zadek, a dosadil počítačového hrdinu do hlavní role. Úspěch byl tak masívní, že smetl nejen režiséra, ale všechno kolem něho. Vlak se rozjel, ale jak z něho vyskočit? Zde určitě nejde o příběh, jeho duhy a neduhy, ale o zamyšlení nad tím, co s námi dělá šoubyznys, čemu se vlastně klaníme, co je to za lidi, které obdivujeme. O čem je celý tenhle svět plný virtuálních hrdinů z reklamy? Vezmeme-li to kolem a kolem, každý z nás máme nějaké idoly, o nichž zhola nic nevíme, ale jsme si docela jisti, že jsme přesně pochopili, co chtějí svou tvorbou říci. Kdepak, každý žije v bublině, jen někteří to nepřiznají. O tomhle je film Simone- směje se nám, jak jsme blbí. A já mu tleskám, čtyři hvězdičky za film a jednu navrch za koncert Al Pacina! (23.12.2010)