Zběsilost

Hitchcock na stará kolena pěkně přitvrdil. Určitě si byl vědom toho, že daným námětem vykrádá sám sebe, a tak se vnořil hlouběji do temných vod a přidal pořádně na brutalitě, ale i na černém humoru. Natočení prvního znásilnění a vraždy je už dost na hraně ne-li za ní. Dokonce si myslím, že málokterý režisér té doby si troufal vyobrazit násilí tak otevřeně. I hlavní hrdina není klasický hitchcockovský Mirek Dušín, ale neurvalý alkoholik, který se více než vlastním rozumem řídí svým temperamentem. Jinak všimněte si ke konci scény, kdy hlavní hrdina vystupuje po schodech. Úplně stejný postup stupňování napětí použil Hitchcock hned v několika svých předchozích filmech např. v Psychu. (09.02.2007)

Zběsilost. Kravatový vrah. Obvinění. Alfred Hitchcock naservíroval poutavý příběh z londýnského prostředí, který je sice snadno předvídatelný, avšak diváka dokáže zaujmout svým zpracováním, zejména kamerou, hudbou a herci. Pochválit je nutno také atmosféru, která je u Hitchcocka tradičně zdařilá a díky ní i slabší filmy zanechávají hlubší dojem. (07.12.2013)

Celou první půlku filmu jsem si říkal, že Hitchcock už měl v sedmdesátých po kariéře a v konkurenci nového Hollywoodu působí jako plivátko mezi porcelánem. Kamerové triky působily tu směšně, tu samoúčelně a otevřená nahota jako by měla tenhle handicap vynahradit. Pak to ale Alfred rozjel na plný koule a já jsem nestíhal valit oči. Hitchcock měl zásadu, že pokud umisťuju děj do nějaké specifické lokace, měl bych ji představit tím, co je pro ni typické. Často volil až příliš zjevné symboly, z nichž nejkřiklavější byl asi případ závěrečné scény Na sever severozápadní linkou na Mount Rashmore. Ve Zběsilosti ale ukázal, že i jako domestikovaný Američan svým Britům rozumí a neváhá si z nich bez okolků střílet. Důkazem budiž vtipné scény s komisařovou manželkou, která miluje francouzskou kuchyni. Stále živý smysl pro černý humor prokázal ve scéně, kdy Barry Forster láme prsty Anně Massey, přičemž mu její noha brousí po obličeji. Je to zcela nový pohled na klasického Hitchcocka, ale zároveň velmi osvěžující, mistrovská podívaná. (07.10.2011)

Byl jsem zvědav, jak se mistr napětí vyrovnal se sedmdesátými léty. A jak? S grácií. Přitvrdil co se týče naturalistických scén (na scény znásilnění či ve voze s bramborama by měl odvahu málokterý tvůrce i dnes) i černého humoru (opět scéna s pytlem brambor). Klasický příběh a zápletka nevadí a herci jsou výteční, z nichž mi byl nejvíce sympatický Alec McCowen coby detektiv - podpantoflák. 85%. (23.05.2011)

Británie v Hitchcockově Běsnění připomíná nejčernější noční můru, kde platí jen Murphyho zákony, protože pokud se proti vám osud spikne, pak se vší parádou. Můžete stokrát vysvětlovat, že nejste „kravatový vrah“, ale nikdo vás nebude poslouchat a všechny důkazy i okolnosti budou hrát proti vám. Po řadě slabších filmů už to vypadalo, že má Alfred Hitchcock to nejlepší dávno za sebou, ale svým předposledním filmem vzal všem dech a dokázal, že se v něm skrývá ještě pěkně vypečený hajzlík, který vás donutí se bát, zuřit a prožívat příběh s hlavním hrdinou, přičemž ani vraždy nejsou žádné výplody slintající stařecké mysli, ale syrové a nehezké na pohled. Třebaže se film neubránil jisté zdlouhavosti a hlavní hrdina taky není žádný svatoušek, takže chvíli trvá, než k němu najdete cestu, je navzdory mizivému rozpočtu Běsnění malým skvostem, který unaveného Hitchcocka opět postavil na nohy. (15.11.2005)