Zpovídám se

Hitchcock upúta už prvou scénou, ktorá pripomína začiatok Wellesovho filmu Občan Kane (1941), aj keď jej význam je iný: vedie totiž k mŕtvole ležiacej na podlahe. Divák onedlho spozná i vraha. Ale s tým sa film iba rozbieha. Predmetný konflikt medzi sakrálnou a sekulárnou povinnosťou nehodlám rozoberať, sám Hitchcock v známych rozhovoroch s Truffautom priznal, že je pre väčšinu divákov nepochopiteľný. Výkon Montgomeryho Clifta je však dokonalý. (14.04.2012)

Typicky hitchcockovský příběh o nespravedlivém obvinění, zaslepených policistech a zákeřném padouchovi si tentokrát jako hlavní prostředek k vytvoření napětí přizval kontroverzní téma zpovědního tajemství. Hlavním hrdinou je totiž právě kněz. Tomu se vyzpovídá vrah, jenž v sutaně zavraždil muže, který jej přistihl při krádeži. Problém je, že páter Logan v tu chvíli přijde o jakoukoliv možnost obhajoby, kterou by zatraceně potřeboval, protože všechny stopy směřují právě k němu. Alfred Hitchcock buduje napětí s obvyklou bravurou, ale filmu přece jen chvíli trvá, než se rozjede, navíc v jeho polovině dojde na dlouhý flashback, který je sice zásadní, avšak tempo zase trochu zdrží. Vynikající Montgomery Clift v hlavní roli a brilantní soudní sekvence ale silný nadprůměr filmu stále zaručují. (15.11.2005)

Zpovídám se je výborné hitchcockovské drama o vině a svědomí, navíc v poslední půlhodině krásně vygradované. Jenom ta zápletka se mi zdá lehce vykonstruovaná, kněz přece k zabitému ráno už vůbec nemusel chodit. Montgomery Clift mně přišel jako příliš velký hezoun na kněze, ale neustále mě přesvědčoval o tom, že si velký Alfred. Takových krys, jako je Keller, bohužel po světě chodí strašně moc a tak jako on se nestydí křivě svědčit. 90% (09.05.2014)

Námět je určitě zajímavý, v kůži otce Logana bych být určitě nechtěl, herci opět nadprůměrní, ale v tomto případě Hitchcock poněkud nedotáhl scénář, nedokázal udržet tempo, aby film neupadl do nudy, a k tomu navíc navrhl postavu hlavního záporáka jaksi divně - chování Otto Kellera bylo poněkud nelogické. Jeden ze slabších Mistrových kousků. (11.08.2007)

"In nomine Patris..." Montgomery Clift praví: "Břímě slov přebírám, neporuším pečeť zpovědnice, nesoudím, sám jsem vězněm pozemské mlýnice. Zavázán jsem slibem prostým, opatruji ticho božích hostí, mlčení je odpověď má..." Otevřeným oknem, směr vraždy, oběť leží na zemi, je pár minut po činu. Osudná to noc, soudný den. Nad propastí, nehroutím se, ne/vy/zradím. Zločin v konfrontaci se svědomím, zpověď v konfrontaci s oddaností úřadu. Zločin tíží, krade charakter. Zločin kněžské roucho poskvrnil. Obrození dávné lásky vývěsním štítem k vydírání. Vraždou volní, ubráněni, oproštěni. Monty Clift se přibližuje pohledným šepotem, zadumaností, důstojností, přemýšlivostí, ctihodností a... mlčí, mlčí hrdě, mlčí pokorně, mlčí slibem. Objímá tu dosažitelnost tajemství pevnou vůlí, zrcadlí se v chůzi poklidné. Vzor kázání mravů, dobra a naděje přijímá úděl dehonestace, úděl obžaloby soudu. Ochránit jeho čest před lynčem lidského tribunálu je povinností. Kdo vinen, nevinen, odsouzen. Všichni pijeme ze stejného poháru, vodu dobrou i špatnou. Odpuštění vyslovené, vírou rozhřešené. Nepromluvil, duše odrazem čistoty, zproštěn viny podezření. Samotný ďábel - pokušitel se zlými skutky přiznal, potrestal sám sebe pouhým naznačením, podezíravostí. Silný postoj nepolevil. Katarze myšlenky, která se stala zkázou. Světlo a tma zločinu a trestu, svoboda a hřích, hrdost a zbabělost. Váha zločinu, tíha viny. Želízka zpovědi, želízka svědomí. Až příště půjdu kolem kostelních zdí, zastavím se a nahlédnu do jejich nitra. Samo denní světlo mi bude svědkem, já stočím svůj zrak k oltáři i ke zpovědnici, zasním se a budu ve svých představách očekávat přítomnost plachého elegána Montgomeryho Clifta. :-) (03.06.2015)