Zákal

„Nelze zavrhnout ty, co nenávidí Boha, protože oni ho hledají. V nenávisti je strach, uznání jeho moci. Ti kdo Boha nenávidí, nevědomky pracují k jeho chvále. V nenávisti se ukrývá víra…“ Uff, tak tento film byl pro mě opravdu hodně silný. A zdaleka nejen čistě kvůli oněm historickým kulisám doby pronásledování církve v Polsku v 50. letech, ač mám jinak historické filmy moc rád. Za sebe musím hlavně vypíchnout výborné dialogy napěchované spoustou zajímavých myšlenek. A to nejen v té pasáži, kdy se Julie Brystigier, bývalá prokurátorka, co má na svých rukou krev, konečně setkává s kardinálem a primasem polským. Tento jejich rozhovor je na jednu stranu klíčový proto, aby člověk dostal odpovědět na otázku proč „horlivá komunistka, židovka, pronásledovatelka církve a kléru, sadistka, zločinka“ tak stojí o setkání s tímto vrcholným představitelem katolické církve v Polsku. Mě ale velmi zaujal i rozhovor Julie s malou holčičkou, v němž zaznívají hezké pohádkové metafory jako „zlý duch“ či „zaklínadlo“. Rozhovor, v něž se dívenka s úžasnou dětskou naivitou snaží Julii přesvědčit, že není pravda, že by neznala ono „zaklínadlo“, jak toho zlého ducha či démona ze sebe vyhnat, ale že ho jen zapomněla. Onen jejich rozhovor jako by jen jinými slovy vyjadřoval to samé, co se Julii snaží sdělit i kardinál. Přesto je ta konfrontace s duchovními otázkami pro Julii tak bolestná. Zdaleka tu přitom nejde, jak bychom možná vzhledem ke krvavé minulosti dotyčné očekávali, jen o otázku odpuštění. Rozhovor Julie s kardinálem jde až na dřeň těch nejintimnějších úvah o tom zda je víra jediné východisko, pokud se chce člověk stát jiným. „Bůh ti odpustí. Ale lidé možná ne,“ snaží se Julii vysvětit kardinál. Přesto jeho další reakce na Juliinu patrně klíčovou otázka, jak může člověk uvěřit v Boha, když v něj prostě nevěří, už působí trošku rozpačitě… Možná i proto, aby o to silněji vyzněla v závěru slova jeptišky Miriam, když mluví o bohu coby metafoře a říká, že „čím více člověk přemýšlí o Bohu, tím více má pochybností.“ V tomto má tedy film šanci oslovit i agnostiky, jakým je ostatně i sama Julie. Žena, která už „není tím, kým byla dříve, ale zatím není tím, kým se se chtěla stát.“ Co bude s ní i se všemi diváky, kteří jsou zatím stále na počátku své duchovní pouti, už je ale asi trošku jiný film… (08.04.2021)

Působivé drama se silným námětem, 50. léta jsou odpornou součástí minulosti i našich sousedů, takže se s tím popasovali po svém.. Postava Julie mi byla krajně nesympatická, neuvěřila jsem jí, její arogance a naprostá absence pokory mi nedovolila se k ní přiblížit.. Asi bych to vyjádřila slovy.. lezu-li ke křížku, mělo by to být po kolenou a to si kovaná komunistka neumí ani představit, bohužel.. Pro mě jaksi těžko uchopitelné, Julie pro mě zůstala při prvním krůčku, ani ne na půli cesty.. Nicméně hodnotím shovívavě, neb si cením jakékoli snahy.. Maria Mamona výborná.. (08.04.2021)

To, co předvádí Maria Mamona v titulní roli, by se dalo bez nadsázky popsat jako mimořádný herecký výkon, který bere dech. Ryszard Bugajski natočil neskutečně silný snímek, jenž je prosycený tíživou atmosférou tak citelně, jako kdyby se v ní odráželo špatné svědomí nejen Krvavé Luny, ale i každého z nás. Mnohé pasáže filmu nutí k zamyšlení. Sama v Boha nevěřím, ovšem po zhlédnutí vrcholně vypjaté scény, kdy se Julia Brystigier konečně dočká rozmluvy s kardinálem, si aspoň dovedu představit, že když člověk neví kudy kam, může mu být pokání a obrácení se na víru jistou útěchou. (90%) (30.04.2021)

+3* Tento film mě zaujal na první moment kvůli svému tématu i své skutečné předloze. Navíc polskou kinematografii mám rád a spřízněné duše taky chválili o sto šest. Já však po shlédnutí musím zdejší nadšení z filmu trošku zkrotit, i když herečka v hlavní roli byla na jedničku. Taktéž zpracování bylo kvalitní a příběh byl podnětný. Jen mám k němu zásadní výtku, a to že mi ve filmu chyběl ten hlavní impuls a moment, po kterém prokurátorka začala osobněji vnímat svou úlohu v celém procesu, což je podle mě podstatné pro děj. Myslím, že jsem tím nic neprozradil případným náročnějším divákům o tomhle konverzačním dramatu. PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (18.07.2021)

Bloody Luna aneb Julia Preiss. Vražedná zrůda, dogmatická marxistka posedlá brutálním sadistickým mučením svých obětí a praktikováním gestapáckých metod a týráním při výsleších, nejvíce se zaměřením na členy katolických církví. Další z filmů, kde se Poláci snaží vyrovnat se svou minulostí a jde jim to opět zatraceně dobře! Tentokrát zabrousili do padesátých a šedesátých let a podobnost s naším režimem je identická, stejné svinstvo se tehdy dělo i u nás. Maria Mamona v roli komunistické svině byla naprosto přesvědčivá (ve skutečnosti byla ještě odpornější zrůda), nesnášel jsem ji od prvního okamžiku a její arogantní vystupování bylo na přesdržku. Herecký výkon par excellence! Připomínala mi naši herečku Helgu Čočkovou, která taky dokázala zahrát hysterické mrchy :). Vyprávění začíná v okamžiku, kdy Julia přijíždí do kláštera nevidomých dětí, aby navštívila kardinála, proti kterému dříve řídila operaci jeho zatčení a zadržení. Než se s ním setká, prozívá různé situace v klášteře i mimo něj a v mysli se jí vrací obrazy z mučení vězňů, zahalené v mysteriózním hávu. Působivost rozhodně nechybí a vyrovnání se se svou minulostí nebude tak jednoduché. Finální rozhovor mezi Bloody Lunou a kardinálem Wyszynskim je dialogovou střelbou s hloubkou až do morku kostí. (12.03.2023)