Režie:
Jaroslav BalíkScénář:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrají:
Nelly Gaierová, Ota Sklenčka, Jiřina Štěpničková, Marie Rosůlková, Eva Svobodová, Marie Brožová, Jiří Kostka, Nataša Gollová, Blažena Slavíčková (více)Obsahy(1)
Děj se odehrává v domově důchodců a vytváří mozaiku životních osudů starých lidí, kteří se snaží nalézt vztah k sobě i k životu v těchto specifických podmínkách. Každý z jeho obyvatel má svůj osobitý přístup k životu a jeho základním hodnotám. Největší zajímavosti titulu, který je poznamenán viditelně chladným realizačním přístupem, jsou hodnotné výkony herců starší generace. Někteří z nich vystoupil před kamerou po dlouhých letech a bohužel již naposled.
Jaroslav Balík několikrát prokázal citlivost vůči příběhům starých lidí (viz Romeo a Julie na konci listopadu), avšak jeho ještě častější zaujatost ideologicky vhodnými látkami jej společensky znemožnila a posléze vedla i k úpadku jeho tvůrčích sil. Konečná stanice se odehrává v domově důchodců a sleduje vztahy mezi několika jeho obyvateli, jejich různé přístupy k životu i rozdílné osudy, kterými byli poznamenáni. Ve filmu natočeném dosti chladně a jakoby nezúčastněně se ovšem setkáme s řadou známých osobností.
(oficiální text distributora)
Recenze (29)
6/10 V prvni chvili mi to prislo jako ceska "obdoba" Keseyova hnizda v domove duchodcu a cekal jsem tlak na pilu podepreny slzami. Nestalo se tak, a to me mozna dobre. Neni to mozna tak barevne jako Babi leto, ale docela to vystihuje okazmik, ktere ceka ty z vas, kteri se chystaji dozit vyssiho nez maleho mnozstvi veku se vsim, co k tomu parti - nemoci, psychicke problemy, ztrata rodiny - zkratka parada. Obycejne problemy obycenych lidi zahranych squelymi herci presne v tom duchodovem veku. Budova skoly mi sice jako odpovidajici misto pro DD (nebo seŇor klub jak se ted moderne pojmenovava) neprisla, ale ty osudy vevnitr zas tak mimo nebyly. Jak jsou filmy nevhodne pro deti do 18 ;]] let, tak toto je zase obracne film nevhodny pro dospele od 60 - i kdyz s mistnim posouvajicim se duchodem bude jeho pristupnost taktez posunuta.... ()
Snímek velmi věrně poukazuje na obyčejný život v určitém domě důchodců v době totalitního režimu. Různé povahy, různé osudy, různé vzájemné vztahy. Soukolí a vyloženě dětinské chování všech zúčastněných vlastně připomíná děti v mateřské škole, kde se také všichni jen hašteří. Jen je to z opačné strany životní etapy. Tady se však hlavně jedná o smíření s osudem a odpuštění. Kupodivu nepochopitelně pozapomenutý snímek s plejádou tehdejších herců ve vyšším věku, kteří dokázali přizpůsobit veškeré sympatie ke stáří a vzniklých určitých citových vjemů. Snad to mělo i ukázat, že být v takovém domově nemusí být pro dotyčného žádná tragédie. Snímek se zdá být na toto téma mimořádně povedeným. ()
Krásný poetický příběh s dokonalou ústřední melodií pro klavír a orchestr od Karla Mareše. Překvapilo mě, kolik scén bylo točených v Pardubicích a v okolí. Tento film mám rád, i když je dost depresivní a místy až moc hloubavý a nudící. Vynikající Ota Sklenčka... Některé staré dámy moc přehrávají a jsou místy příliš teatrální... Zapomenutý a zakopaný film... ()
Film o vztazích v domově důchodců. Mrzelo mě že se Štěpničková nedočkala okamžiku, kdy za ní přijede její syn a odveze si ji. No, ale některé lidi zkrátka nezajímá že se o ně vlastní rodiče ve zletilosti starali jen co to jde. Jinak tady se Blažena Slavíčková vyskytovala před kamerou co nejvíc to šlo. A ikdyž už byla stará, tak byla pořád krásná žena. ()
"Domov neznamená někde, ale někdo.." Docela smutný, avšak autentický film. Velice dobří Bedřich Prokoš a Eva Svobodová. Kdo by řekl, že se po 50 letech v jednom filmu sejdou takové hvězdy první republiky jako Nelly Gaierová, Jiřina Štěpničková, Nataša Gollová nebo milovník Jiří Dohnal. Jen sekt, drahé róby, zamilované písně a rozlehlé a honosné boudoir se služebnictvem jsou vystřídány čajem, pyžamem, čítárnou, pokoji s nábytkem Universal a zdravotnickým personálem. ()
Reklama