Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Ben a Jo MacKennovi se synem Hankem si užívají prázdnin v Maroku. Poté, co v jednom marakéšském obchodě zemře v Benově náruči francouzský špión, dozvídají se, že jejich syn byl unesen do Anglie. Než se oba manželé nadějí, jsou až po uši zamotaní do mezinárodní špionáže, vražd a teroru. Jak se postupně snaží zjistit pravdu, jejich životy visí na vlásku, zatímco se blíží vyvrcholení v dnes již slavné mrazivé scéně v londýnské Royal Albert Hall. Tímto remakem vlastního filmu se stejným názvem z roku 1934 chtěl Hitchcock původní verzi překonat. Dnes již světoznámá píseň Qué Sera Sera, použita v jedné vypjaté scéně, byla v roce 1956 oceněna Oscarem za nejlepší skladbu. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (199)

Aelita 

všechny recenze uživatele

Samotný příběh ... no dobře ... Konec konců není tak důležitý. Příběh u Hitchcocka je jen prostředí jako bouřlivé moře nebo spíše jako tůně se zákeřnými víry, do které režisér vrhá své hrdiny a sleduje jejích zápas. Duchaplný zápas. Vytrvalý a do vítězného konce. Zcela podle klasických Dickensových děl - dobro vítězí, zlo je potrestáno, slušnost, trpělivost a píle jsou odměněny. Můžeme se dnes mnohým naivitám smát, ale umění vyvolat zvědavost, očekávání a sympatii nebo aspoň dopřání kladným hrdinům - toto umění snad nikdo Hitchcockovi neupře. ___ Muž a žena, kteří věděli víc, než měli, a jejich skoro špionážní "dobrodružství" více méně prošlo kolem mne, ale hudba, která naplňovala Royal Albert Hall - stíny, závěs, tváře, notový part, hlaveň pistole včetně vrcholícího trojakordu křik-činely-výstřel, a ta hudba, co stoupala po schodech do pater, vykračovala chodbami a klepala na zavřené dveře - to bylo tak geniální, že míň než čtyři dát nejde. ()

Legas 

všechny recenze uživatele

Thriller, plný minimalistických scén, kde nic neexploduje, čepele nožů nečeří dusný vzduch temných domů, nebo koupelen s igelitovým závěsem - přesto je Muž, který věděl příliš mnoho velice napínavým filmem a to díky příběhu samotnému, skvělým hercům a samozřejmě kvůli nezaměnitelnému mistrovu rukopisu. ()

Reklama

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Alfred Hitchcock natočil remake jednoho ze svých filmů, přizval si k tomu svého oblíbence Jamese Stewarta a vznikl z toho napínavý thriller, který už je dnes klasikou. Na dnešní dobu už je příběh dost okoukaný (manželům na dovolené unesou syna aby pomlčeli o chystaném atentátu, který se k nim dostal přes tajemného cizince) ale ve své době tomu bylo přeci jen jinak a hlavně Hitich si s thrillery vždy rozuměl. Tempo není nejrychlejší a režisér vypráví tak jak je zvyklý ale i tak se jedná o jeden z jeho nejlepších filmů, kde Stewart jako vždy exceluje. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Když se dohromady dají jména Hitchcock, Stewart a Hermann, výsledek je jistý. Muž, který věděl příliš mnoho rozhodně patří do zlatého fondu všech těchto osobností. Díky zajímavému příběhu film zaujme již v úvodu a když přijmete pravidla hry, tak vás nepustí až do konce. Jeko geniální zde beru organické propojení filmu a soundtracku, kdy hudba není jen doprovod, ale přímo hybatel děje. Při geniálně zfilmovaném koncertě při Albert Hall nejen doprovází konání postav, ale taky je přímo určuje. I díky úžasnému střihu, patří tato pasáž k tomu nejlepšímu co kdy Hitchcock natočil. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

S Hitchcockovými filmy mám zatím minimální zkušenosti, kromě Ptáků si teď honem nevzpomínám na nic, co bych od něj viděl. Nebudu první ani poslední, kdo tady napíše, že Man Who Knew Too Much má velmi dobrý námět, ale scénář už selhává, pokud jde o vyřešení případu. Nechybí mi dnešní akčnost, chybí mi inteligentní pokračování marocké zápletky. Divák tak dostává pocit, že u toho, co se děje dál v Británii, jsou všichni jaksi omylem, včetně herců. Poslední scéna filmu je naprosto nesmyslná.___Možná, že časem, až toho od Mistra uvidím víc, tomuhle filmu budu muset ubrat, kdo ví. ()

Galerie (106)

Zajímavosti (22)

  • Celosvětová premiéra proběhla 29. dubna 1956 na Cannes FF. (Varan)
  • Film se natáčel střídavě v Londýně a v Makaréši od 12. května do 24. srpna 1955. Pro Doris Day, která předtím nikdy neopustila USA, bylo těžké vyjít na balkón z hotelu a vidět. "Všechny ty vyzáblá zvířata a lidi v ulicích. Hrstce bohatých patřilo v ulicích vše a zbytek lidí a zvířat neměl nic!" vzpomíná Doris, jak v jedné scéně odmítla vystupovat se zvířaty, dokud je někdo nenakrmil. Štáb tedy zřídil krmnou stanici, kde byli koně, krávy, jehňata, kočky, psi a jiná zvířata nakrmeni. Než byly záběry hotovy, podařilo se vykrmit všechna zvířata, která se na nich objevila. (Epistemolog)
  • Scenárista J. Michael Hays jednou prozradil, že v době, kdy štáb odjížděl točit do zahraničí, měl hotových pouze pár scén. Musel tedy napsat i několik stran za den, které pak byly spěšně posílany na natáčení. "Všechno se dodělávalo na poslední chvíli." (Epistemolog)

Reklama

Reklama